Příspěvek Jana Urbana ke Karlovarským právnickým dnům 2015. Autor v něm upozorňuje na konkrétní případ selhání justice a vyvozuje z něj obecnější závěry. Jde o trestní stíhání lidí, kteří upozornili na nehospodárné nakládání s veřejnými financemi, a proto museli být – jak píše autor – na základě politického zadání potrestáni. 

Služebnost české justice poškozuje ústavnost a demokracii v jejich srdci. Jde o systémové selhání, jehož řešení se po roce 1989 nikdy nepodařilo ani zahájit. Skandální rozhodnutí soudů totiž nejsou zvláštností.

Zbabělé mlčení soudcovského stavu, který trpně přihlíží korupci ve vlastním středu, ničí jakoukoliv možnost změny. Následující příběh je toho důrazným potvrzením.

Na počátku byl… chvályhodný úmysl

Když se začátkem devadesátých let začalo uvažovat o rozšíření Evropských společenství, jak se tehdy nazývala dnešní Evropská unie, neměl nikdo plán jak na to. Zkušenosti se sbíraly za pochodu.

Politická opatrnost celý proces prodlužovala na léta a nikdo si nedovolil být ke kandidátským zemím příliš otevřený a dostatečně tvrdý. A tak se stalo, že z Bruselu do postkomunistických zemí plynuly obrovské částky určené na urychlení strukturálních reforem a rozvoje regionů, ale kontrola jejich čerpání byla, jemně řečeno, nedostatečná.