V roce 1945 byla československá armáda na území vlastního státu zcela v područí Sovětského svazu. Sovětská strana kontrolovala československou armádu do konce války prostřednictvím přímých operačních rozkazů a styčných důstojníků, ale od ledna 1945 především stoprocentní kontrolou komunisty tvořeného Obranného zpravodajství (OBZ) a sítě personální politiky, výzbroje, vojenského výcviku a „osvětových důstojníků“ v každé jednotce.

Rozhodující část zpravodajské činnosti OBZ, která vznikla na rozkaz sovětských míst a bez vědomí československé vlády, byla přitom od první chvíle zaměřena proti zájmům republiky, ústavnímu pořádku, demokracii a ve prospěch cizí moci.

CO SE DÁLE DOČTETE:

• Etnická čistka Němců ze střední Evropy se po roce 1943 stala strategickým cílem Sovětského svazu.
• Identický cíl měla i československá politika odvety za Mnichov a okupaci.
• Vláda, stejně jako prezident, měla o dění v pohraničí a divokém odsunu Němců velmi dobré a pravidelné informace.
• Je na místě odmítnout dodnes rozšířenou interpretaci o spontánnosti násilí v začátku vysidlovacích operací.
• Detaily o masakru 265 převážně německých uprchlíků ze Slovenska, které povraždilo komando 4. brigády (17. pluku) v noci na 19. června 1945 na Švédských šancích u Přerova.
• Se znalostí kontextu a při podrobnějším zkoumání začínají vyplouvat na povrch nečekané souvislosti.
• Kdo si devatenáctého června připomene sedmdesáté výročí masakru, při kterém zahynulo víc lidí než v Lidicích?

Do 30. prosince 1945 přitom trvala takzvaná branná pohotovost státu a Sovětům podřízená armáda, doplňovaná urychleně odvodem branců na více než tři sta tisíc mužů (a žen), byla pověřena i úkoly ochrany veřejného pořádku.

Rozkazem ministra národní obrany generála Ludvíka Svobody byly pod kontrolu OBZ, tedy opět pod přímou kontrolu Sovětů, překvapivě převedeny i všechny bezpečnostní složky ministerstva vnitra včetně policie.