Komunisté – bohužel - stále ovládají umění boje o vědomí lidí - což je každá volební kampaň – mnohem lépe než ostatní. Nejde jen o naši dříve slavnou pravici, která si teď líže rány a přemýšlí, co by voličům nabídla. V soupeření s komunisty o hlasy svých voličů zaspala především ČSSD.
Komunisté vyrazili do boje s jasným a jednoznačně formulovaným požadavkem, který budou po volbách v případě spolupráce levice chtít. Bude to celonárodní referendum o již schváleném zákonu, podle něhož se má vydat majetek církvím. Tento zákon, který přijala svými hlasy Nečasova vláda a který posvětil i Ústavní soud – přes nesouhlasné stanovisko čtyř soudců – je u veřejnosti krajně nepopulární. Nesouhlasí s ním nejen krizí a hospodářskou politikou minulé vlády zdecimované levicové voličstvo, ale ke způsobu jeho provedení mají výhrady i středoví a pravicoví voliči.
Odpor proti církevním restitucím bylo velké téma sociální demokracie, které ji tímto komunisté doslova ukradli. Vzhledem k tomu, že publikum i média mají mimořádně krátkou paměť, málokdo si bude pamatovat, kolik krve sociální demokracie v boji proti restitucím prolila. Komunisté šikovně oslovili levicový elektorát a nastolili téma, se kterým se ostatní budou muset vyrovnat.
Iniciativa komunistů ovšem neoslabuje jen sociální demokracii. TOP 09 – jako hlavní propagátor restitucí - je bude muset bránit, což jí bezesporu oslabí.
Jediným vysvětlením zásadového postoje TOP 09 by byla neformální dohoda, kterou vedení strany uzavřelo s českým primasem Dukou, že katoličtí kněží v různých rozhovorech se svými ovečkami nenápadně povedou věřící k podpoře Schwarzenberga a Kalouska. Pokud by se k tomu ovšem církev propůjčila, bylo by to nefér minimálně vůči další křesťanské straně, kterou je KDU.
Jestliže se téma církevních restitucí stane díky našim komunistům jedním z důležitých témat kampaně, oslabí to i hlavní strategii TOP 09, kterou má být obrana parlamentní demokracie vůči autoritativnímu a autokratickému prezidentovi. To je ostatně téma, které může bodovat pouze u skalních příznivců pravice.
Většina populace pokládá poslance – a s nimi celou parlamentní demokracii – za neužitečnou žvanírnu a vítá, když s nimi lidový prezident hodlá zatočit a udělat pořádek. Za to si ovšem mohou politické strany samy, stejně jako za ztrátu nástupu do kampaně. Tak dlouho řešili, kdo bude na jakém místě kandidátky, až jim uteklo to hlavní, o co v každé kampani jde.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
