Na porážce Hitlerovského Německa se podílela malá část národa, ať již šlo o vojenské letce v Británii, vojáky Svobodovy armády i aktivní účastníky pražského povstání. Nakonec právě proto věnovali výročí pražského povstání politici větší pozornost, než samotnému Dnu vítězství.

Výjimkou jsou tradičně oslavy v Plzni. Zde každý rok vyjíždí do ulic staré vojenské jeepy, lidé vyvěsí vlajky, pořádají se různé koncerty a oslavy. Je samozřejmě pochopitelné, že jezdit v jeepu je atraktivnější, než jezdit s gzikem, případně na vozech tažených vyhublými koníky. Stejně jak se na koncertech lépe vyjímá jazz a rock and roll, než častušky.

Přesto tak masivní vytěsňování jedné – a to dosti významné - části naší minulosti nemusí vést k dobrým koncům. Naše území osvobodila – nebo zabrala, pokud chcete – sovětská armáda. Prahu pak osvobodily jednotky generála Vlasova, které původně spolupracovaly s nacisty. Ruské jednotky byly samozřejmě velmi vítány, zásluhy Vlasovců byly již řadě českých vlastenců mnohem méně příjemné. K čemu sovětská přítomnost vedla a jak jsme s ní naložili, není třeba rozebírat.