Problémem ovšem je, že všechny tyto pokusy skončily se značnými problémy, které stály veřejné rozpočty obrovské částky, ačkoli na počátku byla vzletná slova o zdokonalení služeb, zjednodušení různých postupů a samozřejmě o úsporách, které nový projekt přinese. S kartami – tedy těmi elektronickými – nám to opravdu nějak nejde.

Asi nejznámější elektronickou kartou u nás je pražská Opencard. V jejím případě nebyla hlavní otázka po jejím smyslu, ovšem problémem byla a zůstává realizace – tedy předražená výroba, nevypověditelné smlouvy, podivný a často protizákonný postup při zadávání zakázek a samozřejmě firmy s neprůhlednou majetkovou strukturou. Další známou elektronickou kartou – dokonce knížkou – byl projekt IZIP. Zde existovaly silné pochybnosti od samého počátku, přesto v něm VZP bez jakéhokoli efektu utopila přes 2 miliardy korun.