Otázka války v Koreji - Zemi jitřní svěžesti (korejsky Čoson) mi proběhla hlavou, když jsem ho v pátek 17. března spatřil v TV - CNN, jak se ze strážní věže v Panmundžomu dívá dalekohledem do Severní Koreje, a pak jsem se ve zprávách dozvěděl, že Pchjongjang postavil před dilema: vzdát se atomových zbraní, anebo riskovat válku s Amerikou.

USA mají v jižní Koreji atomový arzenál a téměř 60.000 vojáků. Sedmá flotila, která patroluje nedaleko, je vyzbrojena raketami s nukleárními hlavicemi. V Japonsku jsou další tisíce příslušníků US-Army a na ostrově Guam další atomovky. Jižní Korea má 600.000 mužů ve zbroji.

Armáda severní Koreje jich má milión. Elitní jednotky jsou v bojové pohotovosti dnem i noci v podzemních horských úkrytech severně od demilitarizovaného pásma na 38. rovnoběžce. V horách je také ukryta obrovská palebná síla dalekonosných děl, které mají Soul na dostřel. A hlavně, jejich bůh-vůdce Kim Čong- il má prst na atomové spoušti.

To vše je však pouze viditelný jícen sopky, která uvnitř skrývá smrtící tsunami s nepředvídatelným dosahem.

Připomeňme si, že USA a Jihokorejci jsou technicky stále ve válečném stavu se Severokorejci a Číňany, neboť válku z let 1950-53 nezakončili mírovou smlouvou, ale uzavřením dočasného klidu zbraní. Stačí, aby na schůzi Vojenské komise v Panmundžomu dohlížející na příměří představitel některé válčící strany (...chtěl jsem napsat vstal, ale ve VK i menší šarže oslovují vyšší v sedě...) prohlásil, že od této chvíle se jeho strana necítí být vázána dohodou o příměří. Stoupne si, nasadí čepici a bez pozdravu odejde. Tak jednoduché to může být...pokud ovšem by se někdo tou hloupou formalitou (všichni signatáři na ní přistoupili) vůbec chtěl obtěžovat; dnes se napřed bombarduje a pak oznamuje.