Tahle zasutá vzpomínka mi vytanula na mysli, když jsem v novinách četl komentáře o výsledku nedávných parlamentních voleb v Holandsku. Mark Rutte, dosavadní premiér a předseda vládnoucí Lidové strany svobody a demokracie získal víc hlasů nežli jeho politická Nemesis, jménem Geert Wilders.

UF!, globalistická Evropa si zhluboka oddechla. Rutte je přece jen hrdina, znemožnil nástup k moci vůdce a jediného kmenového člena Strany svobody, ultrapravičáka Geerta Wilderse. Tento politik sváděl Holanďany na scestí sliby, že když ho zvolí, uzavře hranice i mešity a dá vale jak euro, tak Bruselu, jehož direktivy položily holandský mořský rybolov na lopatky.

Zvěst o tom, že nevyhrál volby se rozšířila Evropou rychlostí stepního požáru. Ze všech stran zaznělo unisono, že jeho porážka je předzvěstí počátku konce populismu a nacionalismu v Evropě.

„Srdečně gratuluji Marku Ruttemu k jeho jasnému vítězství proti extrémismu," sdělil světu francouzský prezident Francois Hollande, který se obává nezadržitelného vzestupu ‚extrémistky' Marine Le Pen v prezidentských a parlamentních volbách.

Martin Schulz, sociálně demokratický kandidát na trůn německého kancléře, přiznal, že se mu „ulevilo." Oznámil to internetový deník Politico, který neupřesnil jak nebo proč Schulzovi spadl kámen s krku. Ale zřejmě proto, že doufá, že si Němci vezmou z Holanďanů muster a nepodpoří v podzimních volbách Frauke Petry, předsedkyni strany Alternativa pro Německo; Petry vyrůstala v NDR jako Merklová, proti které kandiduje.