Odborářští vůdcové dali o letošním svátku práce všem pracujícím pokyn nevolit Národní frontu za žádnou cenu. Raději Macrona nežli Le Penovou. Zapomněli snad, že loni v létě po tři týdny válčili v ulicích měst proti jeho pracovnímu zákonu, který omezuje odborovou svobodu a ruší 35. hodinový pracovní týden? Zapomněli, že jako ministr hospodářství prodal část Alstomu, výkvět francouzské technologie, americké konkurenci General Motors za požární cenu? Nevšimli si, že má v programu v této činnosti pokračovat? Jistěže ne. Ale řídili se jedině správným politickým myšlením, že Le Penová představuje stranu, která je fujtajksl zlo, rasismus a fašismus. Věděli, že většina francouzské dělnické třídy má stejný názor, protože rozhlas, tisk a televize jej hlásají už víc jak čtyřicet let.

Následující den se objevil na obrazovce France 1 Jean-Luc Mélenchon, vůdce hnutí La France Insumise, rozumí se tím Francie, která se nepoddá diktátu elity a kapitálu. V prvním kole prezidentských voleb získal 19 procent odevzdaných hlasů, což představuje víc jak sedm milionů voličů. Mélenchonův  politický program se shoduje s programem Marine Le Penové jako přes kopírák v odmítání Evropské unie,  NATO a vládnoucího systému.  Je však zcela protichůdný v otázkách postoje k imigraci. Tam, kde je Le Penová zcela kategorická, Melenchon, který pochází z Maroka, je nesrovnatelně vstřícnější. Tento rozpor je jádro pudla jejich dlouhotrvajícího politického střetu, který postupně přerostl v osobní zášť, hraničící s nenávistí. Už  proto nepřekvapuje, že Mélenchon v televizi oznámil, že jemu by „museli ruku ukroutit, aby volil Národní frontu“. Svým stoupencům dal na vybranou: Macron nebo bílý lístek.

Na to se konalo závěrečné televizní klání, do něhož Le Penová nastupovala s vědomím, že musí zvolit taktiku va banque, útočit a útočit.  Macron zůstal klidný a na výpad odpovídal výpadem.  Le Penová přesvědčila jen své věrné. Navíc kamery k ní nejsou tak laskavé jako k fotogennímu, modrookému, třiceti devítiletému Macronovi, který se předvedl jako výborný debatér a zkušený politik.

Skutečnost, že lístek pro něho hlasovalo šedesát šest procent občanů, kteří se dostavili k volbám, neznamená, že mu všichni dali svoji důvěru. Předstih třiceti dvou bodů před Le Penovou je veliký, ale pro většinu příznivců Jean-Luca Melenchona volba Macrona bylo gesto protestu proti Národní frontě. K tomu je nutno přičíst další miliony odborářů, republikánů a socialistů, kteří  poslechli hlas svých vůdců.  Všichni je nabádali, aby hlasovali pro Macrona. Uvažme dále rekordní neúčast a množství bílých lístků, což dohromady představuje třetinu právoplatných voličů.

Jakou skutečnou míru důvěry národa má nový prezident ukáže počet poslaneckých mandátů, které jeho nezakořeněné, jednoroční hnutí  En Marche!  získá v červnových parlamentních volbách.