„Nevyznám se v Trumpovi,“ přiznal jsem.
„A Sanderse jsi prokoukl?“, dloubl do mě.
„Ale to je přece o něčem jiném..“
„Kdepak, kamaráde, jsi na obrovském omylu,“ vycenil J.F.K. zářivý hollywoodský chrup. „Sanders byl demokratický ovčácký pejsek. Demokraté ho vypustí vždy, když jejich kůň v Bílém domě nemůže kandidovat. V letech 1984 a 1988 to byl Jessi Jackson, v roce 1992 Jerry Brown, v letech 2000 a 2004 Al Sharpton, a v roce 2008 Dennis Kunitch. Pokaždé šlo o to, aby pejsek odchytil demokratické ovečky, které myslí jinak nežli mají, sehnal je dohromady, aby se nezatoulaly, nebo je nenapadlo vytvořit jiné stádečko, nebo, chraň bůh nesběhly. Jeho úloha je obzvláště důležitá, když pomazaný a miliardáři pozlacený kandidát není u řadových členů a obecného lidu oblíbený jako Hillary. Zavčas před volbami pejsek své ovečky předá a slíbí jim, že společné ideály, za něž v kampani bojovali, budou vtěleny do programu nové demokratické vlády. Je to makový cumel, ale zabírá. Víš, kde je teď Sanders? Ve Vermontu, koupil si barák, předtím bydleli s Jane v kuče, vystoupil z demokratické strany, a je zkrátka za vodou.“
„Jenže spousta demokratů a lidí je z toho otrávená a k volbám nepůjde,“ namítl jsem.
„Pchá,“ udělal J.F.K. „S tím se počítá. Zkušenost s předchozími pejsky ukazuje, že většina nespokojenců, skalních demokratů stejně hodí do urny partajní lístek. Zbytek je póvl, který by stejně k volbám nešel. Abstence se v posledních dvaceti letech stabilizovala kolem čtyřiceti pěti procent. Proč? Protože, žádný z uchazečů o nejvyšší úřad v zemi nemluvil o problémech, které nás opravdu nejvíc sužují. Místo toho před primárkami pozornost byla upoutána na významnou společenskou otázku, kterou zvedl jiný rádoby republikánský prezident Rubio, zda Trumpovy krátké prsty na rukách naznačují, že má úměrně krátký rodinný skvost či nikoli. A nyní souboj Hillary vs. Donald je o vzájemném vraždění osobnosti, místo toho, aby se mluvilo o víc jak devatenácti bilionech národním dluhu, černé díře, která nás musí zákonitě pohltit. Na jedné straně to chápu. Bavit se o dluhu znamená bavit se o tom, jak jej zatáhnout. Což není raketová věda, ani voodoo ekonomika. Muselo by se na rovinu přiznat, že si musíme utáhnout všichni opasek a omezit velmocenské choutky. Obojí je politicky neprůchodné. Ale promiň, zas jsem se nechal unést a odbočil. Chtěl jsi vědět něco jiného, že?“
„Zamotal jsi mi hlavu, teď už ani nevím, co vlastně…“ Chvíli jsem přemýšlel. „Takhle: nezdá se ti, že Trump poráží sám sebe? Urazil Mexičany, americké ženy, rodinu padlého muslimského hrdiny, prohlásil, že NATO už není co bylo a k čemu bylo, že Rusové nejsou nepřátelé, že nejen s nimi, ale i s Číňany by mohl dělat business. To je přece sebevražedné…“
„Leč pochopitelné,“ přerušil mne J.F.K. „Piráti kdysi raději potopili vlastní loď a s ní utonuli, než aby se nechali zajmout a pověsit. Michael Moore, ten filmař, si myslí, že Trump sabotuje svoji kampaň, protože se mu rozbřesklo, že by se opravdu mohl stát prezidentem. Byl by to konec jeho krásného, bezstarostného života hrou a vyděláváním milionů, musel by dát na čtyři roky sbohem svým pohádkovým rezidencím a žít v nepřijatelně stísněných podmínkách, mít jen skromný plat, žádné dámské návštěvy. Děsivé vyhlídky. Tak jako ti piráti potápí loď.“
„Tím ale přijde o všechny peníze, které do kampaně dal,“ namítl jsem.
„Pchá,“ zafuněl znovu posměšně J.F.K. „Z vlastní kapsy dal všeho všudy pár melounů, které odepíše z daní. Když už mluvíme o penězích…Hillary zbývá ve válečné pokladnici víc jak čtyřicet melounů a Donaldovi ledva jeden a půl. Dobře víš, že ve všech volbách, od guvernérů přes poslance, senátory až k prezidentovi, prachy rozhodují vše. Donald prý závod raději vzdává, než aby ho Hillary předstihla o koňskou délku ve finiši. To jedna teorie. Jiná, nejodvážnější, vychází ze skutečnosti, že Trump a Bill Clinton jsou staří dobří přátelé a kumpáni, kteří se už v lednu dohodli, že Donald sehraje roli republikánského pejska. Nebo jestli chceš, užitečného idiota, který zajistí, že Hillary bude opět v Bílém domě.“
„To jsou nejspíš kecy, J.F.K. Prezidentské volby nejsou žádné divadýlko“
„Na které planetě žiješ!“, rozhorlil se JFK.“ Kdyby volby, jakékoliv, nemohly být zmanipulovány, koupeny či zfalšovány, myslíš, že by se vůbec konaly? A kdyby volby mohly něco v zemi změnit, myslíš, že by nás k pustili k urnám? Prozři, člověče!“
Napsáno v Bostonu, USA
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
