Francouzský prezident Emanuel Macron po třech týdnech občanských nepokojů pronesl usmiřující projev k národu. Nejprve lid pokáral za napáchané škody a pak mu nasliboval řadu věcí.Plutarchos citát

Původně jsem o tom nechtěl psát, ale některé odezvy mě provokují. Dopálilo mě, že i moje žena si přisadila.

„Co by ti Frantíci ještě chtěli. Minimální plat se jim zvedne stovku euro měsíčně, přesčasy se jim nebudou zdaňovat a důchodci s penzí pod dva tisíce euro, což je drtivá většina, si polepší měsíc co měsíc o čtyřicet euro,“ vychrlila jedním dechem. „Tu stovku, bych taky brala, abys věděl,“ dloubla.

„Zapomněla jsi, že pan president se ve svém proslovu přimlouval u podnikatelů, aby dali svým zaměstnanců pár euro k vánocům. Jak patetické!“, neodpustil jsem si trochu ironie.

„Víš kolik Macrona budou stát všechny ty ústupky?“ zeptala se moje žena a hned si odpověděla: „Dobrých dvanáct až patnáct miliard euro, vím to z televize.“