Tak či onak, fakt je, že americký prezident vydal 9. září dva exekutivní příkazy, kterými nařizuje, aby federální zaměstnanci, firmy, které dostaly federální zakázku a dělníci v podnicích, kde je jich více nežli sto se do 1. prosince nechali buď očkovat proti Covidu, anebo dostanou výpověď, pokutu a ztratí právo na podporu v nezaměstnanosti. 

Aby příkoří doplnil urážkou, pronesl projev, v němž dal spoluobčanům kartáč, řka:

„Nač ještě čekáte? Co ještě potřebujete vidět? Byli jsme trpěliví, ale naše trpělivost není věčná a vaše odmítání (očkování) nás všechny stojí hrozně moc.“

Špinavým tajemstvím je, že členové Kongresu a Bílého domu a jejich pomocníci, spolu s justičním aparátem, jsou osvobozeni od plnění inkriminovaných prezidentských příkazů. Nic nového pod sluncem, neboť odjakživa všude byli a jsou obyčejní lidé a lidé privilegovaní. Svým způsobem jejich často nepsané výsady vystihuje tento vtip: Dva sovětští milicionáři na své noční pochůzce spatří opilce v příkopu. „Vojíne, jdi k němu a čichni si,“ poručí staršina. „Když z něho bude smrdět samohonka, je to notorický chlastometr, nasaď mu klepeta a zavoláme záchytku. Když v jeho dechu ucítíš koňak, je to soudruh, který odpočívá, hoď na něj něco teplýho, ať nám tady nenastydne,.“