To je částka jeho ministerského důchodu, kterou mu stát se zpětnou platností dluží za třináct let od jeho odchodu z vlády po volbách v roce 2007, v nichž jeho strana neuspěla. Tehdy prohlásil, že se vzdává své penze, ať ji vláda použije k obecnému prospěchu.
Obrat o sto osmdesát stupňů vysvětlují zlé jazyky tím, že se v Blocherovi probudil opatrný švýcarský podnikatel, který zavětřil blížící se krizi, v níž každý frank bude dobrý.
Podle Blochera důvodem jeho otočky je hluboké zklamání s vládní politikou. V nedělním vydání Sontang Zeitung napsal:
„Když vidím, jak rudo-zelený parlament utrácí peníze poplatníků a jak federální kancléřka Karin Keren-Sutter obhajuje zájmy odpůrců lidové iniciativy „Umírněná imigrace“ (řečená iniciativa omezení), taková vláda si žádný dar nezaslouží.“
Zmíněná inciativa, která bude předmětem celonárodního referenda 27 září, ve skutečnosti nepředpokládá žádné zmírnění ani omezení imigrace, ale žádá, aby Švýcarsko ji mohlo řídit „autonomním způsobem.“ Kdyby byla přijata, vláda by musela odstoupit od dohody s EU o volném pohybu osob.
Bruselu se to nelíbí a hrozí zrušením všech dvoustranných dohod s Bernem. To se zas nezamlouvá švýcarským bankám, průmyslníkům a vládnoucímu politicko-mediálnímu komplexu. Ti všichni se šikují do jedné fronty proti iniciativě.
Bude z toho řež, jakou snad ještě Švýcarsko nezažilo. Rozhodnou ji nakonec nerozhodní, na které se, jako obvykle, soustředí volební kampaň, která začne koncem léta. Bude mastná. Bude se hodit každý centime a dar 2,77 milionů franků už opravdu bodne.
Nic jiného nelze od Christofa Blochera očekávat jako občana a politika, který se celý život zasazoval o zachování švýcarské národní integrity a státní neutrality. Jestliže dnes se nezvaní hosté do Země pod Alpami nehrnou jako třeba do Německa, je to z velké části jeho zásluha.
V současné době žije a pracuje ve Švýcarsku 2.1 milionů cizinců, většinou z EU, kteří představují čtvrtinu všeho místního obyvatelstva. To není vůbec špatné pro zemi, které hloupost a nevědomost vyčítá xenofobii.
Myšlenka odepřít vládě peníze, aby je nemohla vydat na nežádoucí cíle, není nová. Vyslovil ji americký filosof a básník Henry David Thoreau (1817- 1862), považovaný za otce občanské neposlušnosti.
„Kdyby tisíc lidí nezaplatilo letos daně,“ napsal uprostřed války s Mexikem, „nebyl by to žádný násilný a krvavý počin, jako když je zaplatí a umožní státu páchat násilí a prolévat nevinnou krev. Ve skutečnosti je to mírumilovná revoluce, jestli vůbec taková věc je možná.“
Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
