K Benešovým dekretům už bylo řečeno a napsáno asi úplně všechno. Převažující názor české společnosti je, že odsun německy hovořícího obyvatelstva z Československa sice nebyl úplně spravedlivý a neprobíhal podle příručky humánního zacházení, leč za daných okolností byl nutný. S tímto názorem se ztotožňuji i já a dodávám, že každý slušný Čech je jistě ochoten vyjádřit politování nad zbytečnými masakry, které tehdejší odsun doprovázely. Princip kolektivní viny nikdy nebude nejspravedlivější metodou řešení konfliktů, avšak krizové situace si žádají krizová řešení. A přesně tak lze popsat tehdejší situaci, kterou provázela zloba Čechoslováků na německý národ, který se většinově podílel na nacistickém stroji zla. Aktivita a náklonnost významné části sudetských Němců k Hitlerově Třetí říši je navíc nesporná.
Národnostní konflikty trvající století a eskalující právě po druhé světové válce byly vyřešeny Benešovými dekrety a odsunem německého obyvatelstva z našeho území. Bylo to nespravedlivé stejně jako zlo páchané nacisty na českém a slovenském národu, proto dnes každý racionálně uvažující člověk musí tuto kapitolu dějin uzavřít a uznat, že nemá smysl nadále řešit, kdo komu způsobil větší újmu, a přijmout status quo Benešových dekretů. Ostatně zahleděnost do sporů minulosti jen zbytečně komplikuje spolupráci současných a budoucích generací, jež je pro nás všechny mnohem podstatnější než nic neřešící boje o narovnání historických křivd jedněch či druhých.
Bohužel, vystoupení německého europoslance Bernda Posselta a pak zejména rakouského europoslance Ewalda Stadlera na posledním plenárním zasedání Evropského parlamentu ve Štrasburku ukázalo, že téma pro Německo ani Rakousko není jednou provždy uzavřené. Pan Stadler rozhořčeně hovořil o tom, že bylo chybou povolit vstup České republiky do Evropské unie při platnosti Benešových dekretů, hovořil zde o porušování lidských práv. Podle Stadlera byly navíc v Československu při odsunu zavražděny miliony sudetských Němců, což prý nelze akceptovat. Celkově dle něj nelze v EU akceptovat stát, který se nepřizná ke své historické vině. Pan Stadler zakončil své vystoupení slovy, že sudetští Němci se podíleli na blahobytu Čechů celých 800 let až do jejich odsunu. Pan Posselt měl také nabitou řečnickou pušku, když hovořil o postavení sudetských Němců do situace, která není akceptovatelná z hlediska lidských práv.
Faktické chyby ve vystoupení jsou zřejmé – zcela určitě se nejednalo o miliony zavražděných a minimálně v poslední době se premiér Petr Nečas v Bavorsku za násilnosti českého národa při odsunu omluvil. Když však pomineme tyto faktické chyby, je na celé věci mnohem smutnější fakt, že Benešovy dekrety stále nejsou a asi pro německé či rakouské politiky nikdy nebudou zcela vyřízenou záležitostí.
Tato „řečnická křídla“ narostla zmíněným europoslancům poté, co Evropský parlament odmítl tzv. Klausovu výjimku, která měla zamezit případnému otvírání majetkoprávních sporů plynoucích z Benešových dekretů. Nutno dodat, že Evropský parlament má pouze doporučující stanovisko, konečné rozhodnutí o Klausově výjimce leží v rukou Evropská komise. Nechme se překvapit a pouze si přejme, aby již dále nebyly zbytečně otevírány staré rány. Nikomu z aktérů to nepomůže.
Jan Zedník
Autor pracuje v Evropském parlamentu.
Vyšlo na serveru pravybreh.cz, publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: pravybreh.cz
