Tvrzení, že se jednalo o návaznost na Velkou Moravu a dlouholeté vytoužené spojení Čechů a Slováků v jednom státě, je současnými historiky rázně zavrženo jako totálně nesmyslné a právem. Československo bylo skutečně uměle vzniklým státem, když se spojily historické země České království, Markrabství moravské, části těšínského a opavského knížectví, která nám zbyla ze Slezska, s horními Uhrami, ze kterého se stalo Slovensko. To bylo po více než tisíc let součástí Uherského království a historik Josef Pekař už v roce 1918 varoval před jeho připojením k českým zemím, protože by tím byla porušena historická práva Uherského království.

Slovensko se připojilo k českým zemím dva dny po vyhlášení nezávislosti v Praze 30. října 1918 tzv. Martinskou deklarací, kterou schválili zástupci slovenských politických stran. Samotných Slováků se však nikdo neptal, jestli chtějí žít s Čechy ve společném státě. A jak uvádí renomovaný historik profesor Jan Rychlík, tak to byli Maďaři, kteří chtěli, ať se Slováci o svém osudu vyjádří v referendu. To ovšem Češi odmítli, protože obyvatelé Slovenska by podle Rychlíka s velkou pravděpodobností hlasovali proti novému státu a za setrvání v Uhrách. Určitě by je k tomu vedli ekonomické důvody, protože s Budapeští byli silně hospodářsky provázáni a také v roce 1919 po zpřetrhání těchto vazeb se Slovensko dostalo do vážných potíží. A také slovenský rolník z Oravy neměl důvod chtít nějaké experimenty, protože mu život s Maďary nevadil.