O této možnosti hovoří vynikající historik profesor Jan Rychlík s publicistou Vladimírem Kučerou ve výborné knize Historie, mýty a jízdní řády. Historie samozřejmě nezná kdyby, události se staly, tak, jak se staly. Nicméně profesor Rychlík připustil, že lidové hlasování by spíše dopadlo ve prospěch setrvání Slovenska v jednom státě s Maďary. Důvod je prostý, takovému rolníkovi z Oravy, který vychodil dvě třídy obecné školy, byl nějaký boj za slovenská národní práva ukradený. On si žil tím svým hospodářství a bylo mu jedno, jestli mu budou vládnout páni z Budapešti nebo Prahy. Ty první ovšem znal, byl na ně zvyklý a neměl důvod je měnit. A navíc národně uvědomělých Slováků bylo málo, jednalo se o nepočetnou střední vrstvu.

Ovšem i na české straně byl odpor vůči spojení Zemí koruny české se Slovenskem. I když tento nápad nevznikl až v době I. světové války, připouštěl ho už František Palacký, ale v případě, kdyby se od českých zemí odtrhly německé pohraniční kraje. Nicméně skvělý historik profesor Josef Pekař vznik nového státu odmítal s tím, že by byla porušena historická práva Uherského království, jehož bylo Slovenskou součástí na tisíc let, a do budoucna s tím budou velké problémy. A měl pravdu.