Fašistický režim v Itálii není mým šálkem čaje a italští fašisté měli do mírumilovnosti hodně daleko. Jejich černokošiláčské  bojůvky terorizovaly názorové oponenty a za Mussoliniho vlády byly zabity tisíce lidí. Avšak proti Leninovu a Stalinovu bolševickému teroru v Rusku s miliony zavražděných byla fašistická Itálie ve dvacátých a třicátých letech minulého století rájem na zemi. Mnozí Italové na toto období nostalgicky vzpomínali, podobně jak někteří jedinci u nás na komunisty, že byl pořádek, mafie si ani neškrtla, vysušily se bažiny a vlaky jezdily na čas.

Mnozí odborníci správně odmítají spojování fašismu a nacismu. Zdůvodňují to přesvědčivě na faktu, že na rozdíl od německého nacismu nebyl italský fašismus rasistický a antisemitský. Naopak v Mussoliniho hnutí byli i Židé. Ti dokonce nebyli v Itálii pronásledováni a posílání do koncentračních táborů, jak tomu bylo jinde v Evropě, až do roku 1943. Jejich deportace začaly teprve po obsazení většiny Itálie německou armádou.