Obecní a městská zastupitelstva si v dobách Rakouska mohla svobodně zvolit jednací jazyk. Čili v českých obcích jednala česky, v německých německy, v Haliči třeba ukrajinsky nebo polsky atd. Bylo to jednoduché a správné.

Místní názvy byly čistě záležitostí místních samospráv, které o nich mohly svobodně rozhodovat. Proto i za Rakouska existovaly v českých a moravských městech nebo obcích např. Žižkova alej, Husovy sady, Park Prokopa Holého atd. Žádný předpis tato pojmenování českým zastupitelům nezakazoval.

Rakousko nemělo stanoveno úřední jazyk, a neexistovaly v něm ani národnostní menšiny. Je pravdou, že z praktických důvodů se při vnitřním úřadování používala němčina, která byla i velící řeči v armádě. Ale je faktem, že císař František Josef I. při jedné armádní inspekci pochválil českého velitele, který svým českým vojákům vysvětloval, co mají dělat, nejdříve v češtině.