O této aféře jsem už dříve psal, nicméně nedávno jsem potkal v Českém Krumlově svoji dávnou brněnskou kamarádku Janu, která byla v jižních Čechách na dovolené. Dnes už je v pohodě, ale přesto dřívější zážitky se nedají vymazat z paměti. „Buď půjdeme pryč my, nebo oni, ale tu ruštinu poslouchat nebudu,“ řekla mně hned zkraje s bojovným výrazem v obličeji v útulné hospůdce Na louži. Naštěstí se skupinka Rusů od vedlejšího stolu zvedla, zaplatila a odešla.

Jana je projektantka, která původně pracovala ve známé brněnské firmě Chepos, z níž se později stal Cheteng. Ten v roce 2007 koupil OMZ, jehož majitelem je třetí největší ruská banka Gazprombank, kterou vlastní ruský stát.

Lidé si mysleli, že budou mít práci, škaredě se však spletli. „Já Rusy nemusím, ale tenkrát jsem jim věřila, že tedy budou mít pro nás zakázky. Ale Gazprombank nám zatrhl i ty, které jsme měli ještě z dob Cheposu. A házel nám klacky pod nohy. Já jsem sehnala možnou práci na nějaké rafinérii v Bělorusku, ale oni nám podmínili úvěr takovými vysokými splátkami, že jsme museli tuto zakázku odmítnout. Rusáci nás cíleně zlikvidovali. Nemůžu o nich říct nic dobrého, ti ruští manažéři, to byl arogantní povýšený póvl, a že by třeba ženu pustili do dveří první, kdepak. Setkala jsem se s Němci nebo s Američany, ale tohle byli neskuteční burani se slámou v botách,“ rozčilovala se Jana.