Jana má stálé problémy začít po tak otřesném zážitku normální život, trpí úzkostmi, v noci nemůže pořádně spát, není schopná mít partnera a chodí psychologovi. Násilníka policie zatkla, u soudu dostal tři roky vězení, v současné době má podanou žádost o podmíněné propuštění, vyjde z kriminálu a bude v pořádku. Jeho oběť nikoliv. „Nevím, co bych dělala, kdybych toho grázla někde potkala a měla u sebe nějakou zbraň,“ míní Marta.

Již svržený prezident Viktor Janukovyč se přiznal k tomu, že v mládí byl dvakrát pravomocně odsouzen, jednou za znásilnění, podruhé za ozbrojenou loupež, třetímu odsouzení za znásilnění se vyhnul, a měl štěstí, protože jinak skončil jako recidivista v pracovním táboře na Sibiři. Jeho komplicem byl totiž syn sovětského kosmonauta Bilakova, který oběma násilníkům pomohl a oni tak k soudu nemuseli. Inu zlatá sovětská mládež – synové a dcery komunistických papalášů, kteří si mohli dělat, co chtěli a zákony pro ně neplatily. Čili pan Janukovyč je prachsprostým kriminálníkem.

„V žádné civilizované zemi, by takový gauner jakým je Janukovyč, nemohl být zvolený za prezidenta. Moje sestra žije v Americe a tam by člověk s takovým záznamem okamžitě odstoupil z prezidentské kampaně, protože by byl vyřízený. Toho zločince bych klidně odpráskla, protože zničil život dvěma holkám,“ dala tvrdě najevo Marta.

Je jasné, že Janukovyč má podle mnoha indicií na svědomí daleko víc horších zločinů, než je znásilnění. Jenomže vysvětlujte to obětem těchto surovostí. Paní Marta má jasno, všem stoupencům Janukovyče, by přála, aby jejich dcery, ženy atd. potkalo to samé, co jejich dceru Janu. Je to hodně krutá myšlenka, ale na druhé straně v jejím případě lidsky pochopitelná.