Při cestě na letošní dovolenou do východních Čech jsem se zastavil v Havlíčkově Borové, rodné to obci jednoho z nejlepších českých novinářů všech dob Karla Havlíčka Borovského a také shlédl malou expozici v jeho rodném domě. Na něm se mně líbí, že se nebál jít proti proudu, i když to pro něj mělo těžké důsledky.

V roce Havlíček 1844 odcestoval do Ruska, kde rok působil v Moskvě jako vychovatel v rodině univerzitního profesora. Odjel tam coby přesvědčený slavjanofil, ovšem tehdejší poměry v carském Rusku jej šokovaly, k této zemi se stal ostře kritický. Své zážitky pak po návratu sepsal ve výborné knize Obrazy z Rus. Pochopil, že panslavismus je nereálným nesmyslem, a jeho stoupence právem kritizoval.

Neměl rád plané salónní češství, z něhož si často dělal legraci, když parodoval některé rádoby vlastenecké písně, ve skutečnosti však mizerné sladkobolné kýče. Pro něj bylo vlastenectví především prací ve prospěch národa známý je jeho výrok, „kéž by se nám to vlastenectví z huby do ručiček ráčiti vlezlo.“