Soudruh Uljanov se, jak se říká, uměl narodit. Jeho otec patřil k vysokým státním úředníkům s velmi slušným platem, jeho rodina patřila ke šlechtě a vlastnila velké zemědělské hospodářství. Lenin si zakládal na svém původu, považoval se za něco lepšího než ostatní lidé, a sám se choval jako zlá nelítostná kreatura. Tak na počátku devadesátých let devatenáctého století, kdy po smrti svého otce řídil rodinné velkostatky, odmítl za tehdejšího hladomoru přispět penězi do sbírky pro postižené chudáky. Zdůvodnil to tím, že čím větší bude bída, tím dříve vypukne socialistická revoluce a tato pomoc by ji jen oddálila.

K moci se Lenin a jeho komunisté dostali v Rusku násilným pučem. Zaštiťovali se lidem, že prý ho chtějí zbavit vykořisťování, ale přitom se k němu chovali hůř než dřívější vládci.

Dmitrij Volkogonov patřil k předním ruským historikům. Byl také důstojníkem ještě Sovětské armády, ve které to v roce 1986 dotáhl na generálplukovníka, čili to byl komunistický nomenklaturní kádr. O to víc je na něm cennější, že pochopil zrůdnost tohoto prvního bolševického vůdce a nakonec se s ním vyrovnal ve vynikající knize Lenin, počátek teroru. Jak sám přiznal, měl s tím problém, protože i on žil dlouho v zajetí mýtu, hodný Lenin, zlý Stalin, nicméně po prostudování sovětských archivů dospěl k závěru, že Lenin byl stejný zločinec jako jeho gruzínský nástupce.