Už cesta prosluněným údolím Vltavy mezi Českým Krumlovem a Vyšším Brodem protkaná stromy se zlatavým podzimním listím byla okouzlující. A co teprve cíl naší cesty. Závišův kříž je osmdesát centimetrů vysoký relikviářový kříž, který pochází z Uher někdy z poloviny 13. století a zhruba o čtyřicet let později jej Záviš z Falkenštejna věnoval vyšebrodskému klášteru, kterému patří dosud.

Zásluhou cisterciáckých mnichů z kouzelného místa jižních Čech zůstala tato skvělá zlatnická práce zachována.  A při pohledu na tuto nádheru s ostatky svatých, perlami a drahokamy jsem si říkal, co jsou to nějaké volby proti tomuto skvostu, který už je na světě více než tři čtvrtě tisíciletí. Kláštery byly kolébkou středověké vzdělanosti, kultury a ekonomiky.  Byli to právě cisterciáčtí mniši z kláštera založeného v roce 1259 Vokem z Rožmberka, kteří pomáhali civilizovat tento kdysi nehostinný kraj v podhůří Šumavy. Jejich zásluhou také v polovině 14. století vznikl mimořádně cenný gotický soubor devíti deskových maleb zvaný podle autora Mistr vyšebrodského oltáře, který je nyní součástí expozic Národní galerie v pražském Anežském klášteře.