Vynikajícím způsobem představuje strýce bývalého prezidenta a přesvědčivě vyvrací pomluvy šířené na jeho adresu týkající se údajné kolaborace s nacisty. Nic takového se nestalo.

Kniha není Havlovou adorací, ale na základě faktů, svědectví příbuzných, přátel, známých, spolupracovníků, dopisů, úředních dokumentů atd. se ho snaží představit takového, jakým byl. Je jasné, že člověk, který vlastnil či spoluvlastnil za první republiky a v těžkých válečných dobách Protektorátu Čechy a Morava přední filmové společnosti, nemohl být svatým Františkem z Assisi, ale musel mít poněkud řekněme ostřejší lokty.

Nicméně jeho zásluhou vznikly ve třicátých letech minulého století v Praze na Barrandově špičkové filmové ateliéry, které patřily k největším a nejvýznamnějším v Evropě. Byl to on, kdo vlastně stvořil režiséra Otakara Vávru a umožnil mu natočit v letech 1937 a 1938 kvalitní snímky drama Panenství a komedii Cech panen kutnohorských.

Hodně se mluví o jeho činnosti za Protektorátu. Podle dohody v rodině Havlových, se měl Miloš Havel stýkat se zástupci německé okupační správy a krýt tak svého bratra Václava Marii, otce budoucího prezidenta a jeho bratra Ivana. To se mu podařilo. Bylo to zřejmě z toho důvodu, že on coby homosexuálně orientovaný neměl děti.