V mnoha lidových písních ať moravských či českých naříkají chlapci nad tím, že jsou chudí a děvčata je nechtějí. A já se ptám, máme je litovat? Nikoliv, takoví si nezaslouží nic jiného, než pohrdání. Proč vytrubují do světa, že jsou chudí? Ať jdou místo toho dělat něco užitečného. Kdyby Baťa vřískal jako oni, tak nemáme Zlín.

Na toto téma jsem už dříve rozvinul diskusi a dozvěděl se, že Andulka je schopná zlatokopka. Ptám se proč? Je to chytrá holka. To má být celý život s lemplem, který nedokáže uživit rodinu a dívat se na to, jak děti vyrůstají v bídě? A proč pořád žít v představě, kterou nám vnucovali komunisté, že bohatý sedlák musí být špatný, kdežto chudák je vzor ctnosti. Vždyť to může být i opačně, bohatý, hodný a pracovitý sedlák se poctivou prací domohl bohatství, kdežto místní povaleč je líný, akorát chlastá v hospodě, nemá peníze a jenom se umí litovat. A Andulce se proto nelze divit, že takového chlapa nechce. A proto se s láskou vdala za hodného, bohatého a pracovitého sedláka. To, že si ho vzala bez lásky, byl jenom výmysl neschopného lempla.

Pokud se Česká republika chce pohnout dopředu, musí se změnit myšlení lidí. Oslavovány musí být úspěch, bohatství a pracovitost, naopak pohrdat se musí neschopností a leností. A kdo by si veřejně dovolil zpívat nebo vykřikovat, jaký je to chudák, musí být opovrhován jako ta nejhorší spodina ve společnosti.

Normální lidé si přece berou vzor z těch, co něco dokázali a ne z povalečů. Komunistické vidění světa, které flákačství a neschopnost de facto podporuje, je jedním z nejhorších zločinů proti lidstvu.

Ideální by proto byly nové písně ve stylu, „dobře jsi Andulko, dobře udělala, že chlapce bohatého sis vzala a žebrotu ze vrat hnala.“