Jan Ziegler: Putinovi stoupenci obhajují rudý stalinistický teror

03.03.2014 16:15

Nejsem nepřítel rozdělení Ukrajiny, protože si myslím, že jedině tento krok pomůže míru v oblasti a rozumím též ruskojazyčným obyvatelům Krymu, kteří těžce nesou nesmyslné předání poloostrova Ukrajině v roce 1954. Nicméně změny se musí dít civilizovaným způsobem, ruská vojenská agrese je nepřijatelná.

Jan Ziegler: Putinovi stoupenci obhajují rudý stalinistický teror
Foto: RussianMind
Popisek: Staronový ruský prezident Vladimir Putin

Vladimír Putin si počíná jako Adolf Hitler vůči Československu v roce 1938 a 1939. Obhájci ruských násilností dokonce neváhají velebit i brutální Stalinův zločin – násilnou deportaci krymských Tatarů v roce 1944.

Srovnání těchto dvou textů ani nepotřebuje komentář.

„Ruský prezident zdůraznil, že existuje reálné ohrožení životů a zdraví ruských občanů a krajanů na ukrajinském území,“ oznámil Kreml. Putin podle tohoto zdroje rovněž hovořil o provokativních a zločinných krocích ukrajinských ultranacionalistů, kteří jsou podle něj podporováni současnými úřady v Kyjevě.
„Vůdce vydal toto provolání: Německému lidu! Před několika měsíci bylo Německo nuceno vzíti v ochranu své soukmenovce žijící v uzavřených skupinách proti nesnesitelnému teroru Česko-Slovenska a v posledních nedělích se objevily zvýšenou měrou stejné případy. Od neděle vznikly na četných místech pusté výtržnosti, jimž však nyní znovu padli za oběť četní Němci. Každou hodinou se množí volání o pomoc postižených a pronásledovaných. Abych nyní konečně odstranil toto ohrožování míru, rozhodl jsem se poslati, počínaje dneškem do Čech a na Moravu německé vojsko.“ Národní listy 15. 3. 1939.

Ano, současný kremelský vládce si počíná jako nacistický vůdce před začátkem II. světové války. Tak jako Hitler, tak i Putin se ohánějí ochranou svých národnostních menšin v zahraničí. A tak jako nyní, i tehdy se našli „užiteční idioti“, kteří jim sedli na lep. Jistě není také náhodou, že stoupence ruského teroru tvoří hlavně komunisté, nacisté, antisemité, bývalí členové a agenti StB. Změna vlády nemůže být důvodem k napadení jiného státu. Navíc současnou ukrajinskou vládu potvrdil ve svých funkcích demokraticky zvolený parlament.

Ruská agrese na Krymu je hrubým porušením mezinárodního práva. Kam až hodlá Putin zajít? Příště zaútočí ruské vojsko třeba na Pobaltí kvůli ochraně ruských menšin nebo se dočkáme ruské výsadkové divize v Karlových Varech, jestliže česká policie začne zatýkat místní ruské mafiány.

I když na Pobaltí si asi báťuška Putin netroufne, protože Litva, Lotyšsko a Estonsko jsou na rozdíl od Ukrajiny jako členské země pod ochranou NATO.

Nedávno dokonce Aliance uspořádala manévry na Litvě a v severním Polsku, jichž se zúčastnilo přes deset tisíc vojáků, kteří úspěšně zvládli nácvik odražení ruského útoku na Pobaltí. Plán na jeho ochranu NATO má a počítá s rychlým přesunem amerických, německých a polských jednotek do oblasti.

Původními obyvateli Krymu jsou Tataři, Rusku připadl teprve v roce 1783 za carevny Kateřiny Veliké. Je ovšem smutné, že někteří jedinci stále lžou o tom, že deportace krymských Tatarů v roce 1944 byla trestem za kolaboraci s nacisty. To je lež na úrovni, že v Osvětimi neexistovaly plynové komory! Krymské Tatary a některé další národy v oblasti včetně Arménů, Bulharů a Řeků z Krymu nechal Stalin odsunout na Sibiř a do střední Asie jako nespolehlivé. Jelikož většina mužů byla na frontě a bojovala v Rudé armádě, týkaly se tyto brutální deportace hlavně starců, žen a dětí. Jací to asi mohli být kolaboranti?

V prvním dílu výborné publikace Černá kniha komunismu je jasně doloženo, že údajná masivní spolupráce Tatarů s nacisty je komunistickým výmyslem. Ano, mezi Tatary byli nacističtí pomahači, ale míra kolaborace nepřesáhla úroveň v jiných okupovaných evropských zemí, Čech a Moravy, Francie, Norska, Nizozemí atd. Navíc princip kolektivní viny je nepřijatelný.

Deportace Tatarů z Krymu patří mezi nejodpornější bolševické zločiny. Při nelidských podmínkách umíraly tisíce lidí. Jak později v Černé knize komunismu vzpomínal jeden z odsunutých Tatarů, kterému se podařilo přežít, tak z jejich vesnice deportovali do Zerabulaku v Samarkandském kraji třicet rodin, cesta vlakem trvala 24 dní. Přežili jeden nebo dva z pěti rodin, ostatní pomřeli hlady nebo nemocemi.

Klasická ukázka současného Ruska. V diskusním pořadu ruského rozhlasu k Ukrajině, do kterého telefonovali i posluchači, se jeden z nich pokoušel hájit dění v této zemi. Moderátor ho seřval, řekl, ať mu dá telefonní číslo a adresu, ať ho policie může přijít zatknout za propagaci nacismu. Už si představuji, jak si pro blogera Petříka jde kvůli jeho psaní policie. To by bylo řvaní, ale ruská vyhrožování lidem jiných názorů panu Petříkovi a spol. nevadí.

Je jasné, že v současné době není možné s Ruskem jednat o bezvízovém styku a také není možné, aby se polostátní  Rosatom, který často slouží, jako prostředek vydírání Kremlu podílel na dostavbě temelínské elektrárny, protože představuje bezpečnostní riziko pro Českou republiku.

Navíc Rusko na svoji agresi začíná ekonomicky doplácet, rubl se rekordně propadl a ruské akcie nikdo nechce.   

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

Ukrajina (válka na Ukrajině)

Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.

Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.

autor: Názory, ParlamentniListy.cz

Operátoři

Pane senátore, dobrý den, myslíte, že je šance, že se někdy dočkáme slibovaného čtvrtého operátora a tím i levnějších cen? Kdo je odpovědný za to, že tu nemáme čtvrtého operátora? Někde jsem četl, že tu být nemůže, což nechápu. Žijeme přeci ve svobodné a tržní ekonomice nebo ne? Nevím, zda mi dokáže...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Milan Knížák: Dopis předsedovi vlády

15:48 Milan Knížák: Dopis předsedovi vlády

Dopis Milana Knížáka předsedovi vlády Petru Fialovi.