Sovětské komunistické satelity před více než půlstoletím vycítily příležitost k rozšíření své moci a pochopily, že zneužití práva národů na sebeurčení by mohlo na jejich stranu získat početné nové státy v Africe a Asii a to by přece oslabilo ten nenáviděný kapitalistický Západ. A tak se soudruzi vytasili s populistickým heslem tzv. dekolonizace a vyloženou demagogií tzv. právem národů na sebeurčení, které se hodilo jako klacek na nepřátelský Západ. Přitom Rusové tuto zásadu využívali účelově, a tak Litevci, Lotyši a Estonci měli pod jejich nadvládou smůlu. Pro tento nesmysl se jim bohužel podařilo získat i levici na Západě, a tak tvrdým tlakem na západní vlády nakonec dosáhli svého. Komunisté vždy prosazovali bezohledné násilí bez ohledu na důsledky. A tak neváhali podporovat různá tzv. národněosvobozenecká hnutí v rozvojových zemích. Ovšem většinou se nejednalo o mravně čisté bojovníky za svobodu utiskovaných národů, ale o obyčejné zabijáky a zločince nejhoršího zrna.

Moudří lidé před tímto řešením varovali. Jedním z nich byl britský ministr vnitra v Churchillově válečném kabinetu labourista Herbert Stanley Morrison. Ten řekl zlatá slova. „Je to jako dát desetiletému dítěti klíče od domu, pistoli a číslo bankovního konta.“

A jak vypadal takový národněosvobozenecký boj mohutně podporovaný komunistickými zeměmi? Podívejme se na alžírskou Frontu národního osvobození, francouzsky Front de Liberation Nationale (FLN), kterou slušní Francouzi a Alžířané považovali právem za fašistické bojůvky. V srpnu 1955 hrdlořezové z FLN v Ain-Abid u Constantine doslova rozsekali na kusy 37 Evropanů, z toho deset dětí mladších patnácti let. Muži měli useknuté ruce a nohy, děti roztříštěné hlavy a vyhřezlé mozky, ženy rozpáraná břicha a vyvrhnutá střeva. Jedna běloška měla rozříznutou dělohu, do níž vrahové nacpali její pětidenní rozřezané novorozeně. A zločince z FLN oslavovali čeští a další komunisté jako hrdinné bojovníky za svobodu a posílali jim zbraně.