Pro zájemce o historii Pobaltí, doporučuji například dílo autorů Luboše Švece, Vladimíra Macury a Pavla Štola Dějiny pobaltských zemí nebo knihu spisovatele Jana Beneše Zločiny genocidy, s podtitulem Litva v drtivém objetí velkého bratra SSSR.

Pravdou je, že během roční sovětské okupace v letech 1940 a 1941 zavraždili ruští bolševici na 75 tisíc Litevců, 34 tisíc Lotyšů a 60 tisíc Estonců. Další desetitisíce obyvatel pobaltských země včetně žen a malých dětí sovětské orgány deportovaly za nelidských podmínek, stejně jako nacisté Židy, na Sibiř a do gulagů. Čili dobře rozumím lotyšskému předsedovi vlády Marisi Kučinskisi. Ten nedávno upozornil na hrůzy sovětské komunistické okupace v Lotyšsku, která především v prvním fázi v letech 1940 – 41 byla plně srovnatelnou s tou německou nacistickou v Protektorátu Čechy a Morava v období 1939 – 40. V obou případech zahájili okupanti brutální teror vůči domácímu obyvatelstvu a dopouštěli se zločinů proti lidskosti. Nacismus se svoji rasovou nadřazeností a socialismus s šířením třídní nenávistí jsou stejně hnusné.

Odporných zločinů proti lidskosti se v Pobaltí se dopustily jednotky Rudé armády a NKVD zvláště krátce po vypuknutí II. světové války do doby, než byly nuceny ustoupit.

Ruští bolševici dokonce masakrovali i děti na táboře. V Rainaiském lese našli místní obyvatelé po jejich odchodu 76 mrtvol mladých chlapců – skautů. Dvě těla měla z úst vytržené jazyky, u čtyř pak chyběly vyrvané genitálie. Třem z těl někdo z katů vložil penis do úst. Řad těl měla deformované nosy, roztříštěné hlavy a rozdrcené čelisti. Chlapci byli postříleni typicky bolševickým způsobem - kulkou do týlu. Jeden hoch měl zatlučený dřevěný kolík do oka.