Znáte to, spletete se, a platíte víc, než máte. Moje kamarádka přidala na účtu za mobil 66 korun. Já to měl kdysi horší, nějak jsem zazmatkoval, a svému O2 jsem jednu měsíční fakturu zaplatil dvakrát. Nic se nestalo, domluvili jsme se a vyrovnali se při příštím účtování.

No a Pavla se domnívala, že i její operátor udělá něco podobného. To se ovšem hodně spletla, peníze zpátky nedostane, protože dluží za mobil již od roku 2002. Byla z toho chuděrka v šoku. U svého T-Mobile je od roku 1998, je klientkou, se kterou nikdy nebyly žádné problémy, a už kvůli tomu by očekávala poněkud slušnější zacházení. Jak ona mohla proboha vědět o dvanáct let starém dluhu, když ji o něm nikdo neřekl? Tak logicky žila v představě, že je všechno v pořádku. A najednou prý ne. Ale kdyby se náhodou nespletla a nezaplatila víc, tak by vlastně o tom, že dluží peníze, stále nevěděla.

Co je to za jednání se zákazníkem? Takové způsoby tady byly běžné za reálného socialismu, kdy rozhodně neplatilo, náš zákazník, náš Pán, ale zákazník je obtížný otravný hmyz, kterého se musíme rychle zbavit. V současné době bych přece jen očekával lepší přístup. Nejde o těch 66 korun, ale o princip. Tyto způsoby jsou vůči klientům nepřijatelné.