Nemá cenu rozebírat toto střetnutí nedaleko belgické metropole Bruselu. Touž mnohokrát dříve udělali jiní. Mně spíš zajímá, proč se Napoleon pustil do tak riskantního dobrodružství, jako byl útek z Elby a jeho na sto dnů obnovené císařství? Člověka logicky napadne, že si přece musel být vědom šílenosti svého plánu. Avšak přesto se do něj pustil.

Celá Evropa totiž dala jasně najevo, že Bonapartovi nehodlá trpět jeho vládu ve Francii. A také mnoho evropských zemí vyslalo okamžité po převratu v Paříži k Francii své armády. Rakouské a ruské jednotky se formovaly na Rýně, proti Napoleonovi vyrazila z Pyrenejí španělská a portugalská vojska, z druhé strany pak pochodovaly oddíly sardinského království. Čili proti této síle neměli Francouzi šanci. V co tedy Napoleon věřil, že se mu podaří rozbít jednotu evropských zemí? To by ovšem bylo po neblahých zkušenostech s francouzskou okupací spíše zbožné přání.