Vy jste členem skupiny Obrana národa, která protestuje proti sjezdu organizace, sdružující sudetské Němce, jenž se má konat v květnu v Brně. Nesouhlasíte s tvrzením, že je to jakýsi „akt smíření“, jak někdy zaznívá? A co říci na argumenty těch, kteří nechtějí v České republice toto sdružení kvůli jeho údajnému postoji k Benešovým dekretům?

Ten, kdo byl na akci s Berndem Posseltem loni v listopadu v Brně na Masarykově univerzitě, ví, že o žádné skutečné smíření nejde. Zde byla v českém jazyce nabízena brožura od pana  Berndta Posselta a jeho vize jsou děsivé. Jeden z nadpisů brožury je Bezpráví Benešových dekretů. Na Slovensku byl přijat zákon, umožňující stíhat každého, kdo bude Benešovy dekrety zpochybňovat. Tamější politici „mají koule“. Ti naši jsou v hlubokém předklonu připraveni s nataženou dlaní, nebo vyhlížející správný otvor, kam by mohli strčit svou hlavu. Pokud se někdo chce s někým usmířit, měl by začít omluvou. Omluvou za příkoří a bezpráví, která způsobil. Ale tento spolek pokračuje v útocích na českou státnost.

Ohledně té Obrany národa, můžete mi k této skupině říci něco víc? Jak funguje, kdo další je ještě členem?

Občanské sdružení Obrana národa 2 bylo založeno v prosinci 2025 jako reakce na konání sudetoněmeckého sjezdu v Brně ve dnech 22. 5.–25. 5. 2026. Je zde zastoupena řada vlasteneckých spolků, hnutí a jednotlivců. Nemohu všechny jmenovat, neboť se přidává mnoho dalších a nerad bych na někoho zapomněl. Na pravidelných schůzkách se projednávají budoucí akce. Již proběhly besedy s občany, kde nebylo téměř kam si sednout. Vysokou odbornou úroveň těchto besed zaštiťuje např. pan Jiří Jaroš Nickelli. Je to člověk, který byl sám okupací naší země existenčně i jinak dotčen. Naštěstí ještě jsou mezi námi žijící svědci událostí let 1938–1946 a jejich výpovědi jsou děsivé. Od nich víme, že z pohledu německého národa jsme vždy byli, jsme a budeme podřadnou skupinou vhodnou k vykořisťování a poněmčení proto, abychom pro svého západního souseda mohli dobře a hlavně levně pracovat. 

Bronislav Sedláček
 
Říkáte poněmčení… Není to přece jen příliš silné kafe?

Bohužel to je realita. Již v roce 2024 jsem v pořadu na Petr Bureš TV poukazoval na skutečnost, že je český národ systematicky poněmčován. Dne 28. 2. 2024 vešla v platnost část III. Evropské charty regionálních či menšinových jazyků za účelem zvýšit ochranu němčiny v ČR. Z nových povinností českého státu např. plyne:

dvojjazyčné vyučování ve všech veřejných mateřských, základních i středních školách v příslušných okresech

– toto vzdělávání nesmí být omezeno počtem zájemců (tedy povinně ve všech školách)

– k čemuž se stát zavazuje vyškolit učitele

– vytvoření podmínek pro soukromé i veřejnoprávní vysílání v němčině

– podpora německé kultury i v rámci propagace českého národa v zahraničí

– stát se zavazuje vystupovat proti praktikám, které brání použití němčiny v hospodářském (např. úředníci), ale i kulturním životě – takže budeme mít všichni povinnou němčinu?

Výše uvedené bylo různými vládami připravováno nejméně od roku 2006.