Již v roce 1110 zakoupil Kroměříž olomoucký biskup Jan II. a od té doby bylo město trvale v církevním vlastnictví. V polovině 13. století zde další významný olomoucký biskup a věrný spojenec českého krále Přemysla Otakara II. Bruno ze Schauenburgu nechal postavit gotický hrad. V 16. století pak bylo toto biskupské sídlo přestavěno na renesanční zámek. Současnou barokní podobu získal zámek v druhé polovině 17. století za působení olomouckého biskupa Karla II. hraběte z Lichtensteina-Castelcornu, který jej spolu s městem nechal obnovit po Třicetileté válce, za níž byla Kroměříž téměř zničena. Ten se také v té době zasloužil o založení překrásné Květné zahrady, která je perlou tohoto hanáckého města. Zámek pak sloužil svým majitelům hlavně jako letní sídlo.

Rozhodnutím císaře římského a krále českého Karla IV. z roku 1349 se olomoučtí biskupové spolu s markrabaty moravskými a opavskými vévody stali hlavními moravskými velmoži a dostali titul kníže. Další významný olomoucký biskup Jan Železný patřil k tvrdým protivníkům husitství a má hlavní zásluhu na tom, že se toto fanatické destruktivní hnutí na Moravě tolik nerozšířilo jako v Čechách. V roce 1777 pak bylo olomoucké biskupství povýšeno bulou papeže Pia V. na arcibiskupství.
Tak to byl takový drobný historický exkurs, který dokazuje, že Kroměříž už od počátku 12. století patřila do vlastnictví katolické církve. A byli to olomoučtí biskupové a později arcibiskupové, kteří se zasloužili o rozkvět tohoto překrásného města. Nebýt jich, nestál by zámek, neexistovaly ani krásné zahrady a návštěvníci by sem nejezdili obdivovat cenné skvosty, mezi nimiž dominuje proslulý obraz od Tiziana Vecelliho, Apollón trestá Marsya.

Z hlediska právního důležitého pro jakékoliv restituce patřil zámek olomouckému arcibiskupství ještě 25. února 1948, a rovněž proto není důvod jej nevrátit právoplatnému majiteli. Co bylo ukradeno, musí být vráceno!