Nicméně účast západních spojenců na porážce nacistů byla daleko významnější, protože se nejednalo pouze o frontu otevřenou v červnu 1944, ale také o letecké útoky na německá města, masivní americkou pomoc Sovětskému svazu a také o vylodění americké armády v severní Africe v listopadu 1942 a spojeneckých sil o rok později v Itálii, o kterých se moc nemluví.
Hodně toho bylo o dni D dnes napsáno kolegy blogery, výborné jsou příspěvky a Mirka Václavka a Jiřího Straška, takže já už nechci opakovat, co oni napsali, ale přiblížil bych ještě další neméně významnou účast západních spojenců na porážce hitlerovského Německa a to vylodění v severní Africe a Itálii.
Dříve se však krátce vrátím k americké válečné pomoci Sovětskému svazu, která nebyla vůbec bezvýznamná, jak se snaží lidem namluvit nekritičtí stoupenci Sovětského svazu a Ruska. Podívejme se tedy do pamětí maršála Georgije Konstantinoviče Žukova, který k tomu řekl: „Dnes se říká, že nám Spojenci nikdy nepomohli. Ale sotva lze popřít, že nám Američané dodávali obrovské množství materiálu, bez něhož bychom nemohli formovat naše zálohy, ba ani pokračovat ve válce. Dostali jsme 350 000 aut, a jakých aut! Chyběly nám výbušniny, střelný prach, neměli jsme ani čím plnit patrony do pušek. Američané nás opravdu dostali z nouze.“ Nebo je snad nejlepší ze sovětských maršálů lhář? Faktem je, že tehdy po válce tímto výrokem rozčílil samotného Stalina.
Jistě, Američané dodávali Rusům důležité suroviny a materiály bez kterých by sovětský zbrojní průmysl nebyl schopen vyrábět tanky, děla, letadla a další zbraně. A klíčové byly také dodávky potravin, které mimo jiné zachránily před smrtí hladem i obyvatele obleženého Leningradu a také pomohly vojákům Rudé armády zvítězit nad německou armádou. On bojovník s prázdným žaludkem toho moc nesvede.
Viz také další ruský zdroj: http://www.angle.cz/index.phtml?go=clanek&id=1720
Američané slíbili Rusům, že jejich armáda vstoupí do přímého boje s nacistickým Německem a jeho spojenci nejpozději do konce roku 1942. To se také stalo, protože 8. listopadu 1942 začala operace Torch, při níž se angloamerické jednotky vylodily v severní Africe. To byl de facto konec německých a italských jednotek v této oblasti, protože od východu je před sebou tlačila 8. britská armáda vedena maršálem Bernardem Lawem Montgomerym a od Západu nyní Američané. Na konec do kouta zahnaný Afrikakorps kapituloval společně se zbylými Italy v květnu 1943 v Tunisku. Spojenci zajali na čtvrt milionů vojáků Osy (zhruba stejný počet nepřátel zajali Rusové u Stalingradu). Celkově Němci a jejich spojenci přišli v severní Itálii o téměř milion vojáků, 2500 tanků mnoho dalšího vojenského materiálu.
Toto africké dobrodružství ostře kritizoval německý polní maršál Erich von Manstein. Ten jej považoval za nesmyslné plýtvání německými vojáky, kteří pak chyběli na jiných důležitějších bojištích.
Po osvobození Afriky se angloamerické jednotky vylodily v rámci operace Husky 10. července 1943 na Sicílii. To mělo velmi důležitý dopad na i na východní frontu. Ve stejné době totiž německá armáda zahájila v kurském oblouku operaci Citadela, která měla za cíl obklíčit a zničit zde umístěné jednotky Rudé armády. V reakci na sicilské vylodění 16. července 1943 nařídil Adolf Hitler, aby elitní II. tankový sbor SS, který do té doby docela úspěšně útočil na pozice Rudé armády, byl odebrán Skupině armád Jih pod velením polního maršála Mansteina a poslán do Itálie. Tím se hlavní německý útok prakticky zastavil. Manstein dobře věděl, že bez těchto tanků nemá jeho další ofenzíva smysl a ostře proti tomuto rozhodnutí u Hitlera protestoval. Ten nakonec svoje původní rozhodnutí zrušil a tanky, které už byly připraveny na vagonech k transportu na Apeninský poloostrov, vrátil Skupině armád Jih. Bylo však už pozdě, protože v klíčovém okamžiku do kurské bitvy tyto nezasáhly. V září 1943 se pak západní spojenci vylodili na jihu Itálie.
Důležitým prvkem, který oslaboval Německo a přispíval k demoralizaci německého obyvatelstva, byly i masivní nálety spojeneckých strategických bombardérů na německá města, které na sebe vázaly po celou dobu trvání minimálně milion německých vojáků, kteří rovněž chyběli na východní frontě.
Nejedná se o to zlehčovat hrdinství sovětských obyčejných vojáků, i když ti byli často obětí fanatických bolševických politruků a velitelů, kteří je mnohokrát hnali na jistou smrt proti německým kulometům, ale dokázat, že podíl Západu na porážce Hitlera a jeho satelitů je daleko významnější než připouštěla a stále ještě připouští sovětská a komunistická propaganda.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Názory, ParlamentniListy.cz
