Nicméně účast západních spojenců na porážce nacistů byla daleko významnější, protože se nejednalo pouze o frontu otevřenou v červnu 1944, ale také o letecké útoky na německá města, masivní americkou pomoc Sovětskému svazu a také o vylodění americké armády v severní Africe v listopadu 1942 a spojeneckých sil o rok později v Itálii, o kterých se moc nemluví.  

Hodně toho bylo o dni D dnes napsáno kolegy blogery, výborné jsou příspěvky a Mirka Václavka a Jiřího Straška, takže já už nechci opakovat, co oni napsali, ale přiblížil bych ještě další neméně významnou účast západních spojenců na porážce hitlerovského Německa a to vylodění v severní Africe a Itálii.  

Dříve se však krátce vrátím k americké válečné pomoci Sovětskému svazu, která nebyla vůbec bezvýznamná, jak se snaží lidem namluvit nekritičtí stoupenci Sovětského svazu a Ruska. Podívejme se tedy do pamětí maršála Georgije Konstantinoviče Žukova, který k tomu řekl: „Dnes se říká, že nám Spojenci nikdy nepomohli. Ale sotva lze popřít, že nám Američané dodávali obrovské množství materiálu, bez něhož bychom nemohli formovat naše zálohy, ba ani pokračovat ve válce. Dostali jsme 350 000 aut, a jakých aut! Chyběly nám výbušniny, střelný prach, neměli jsme ani čím plnit patrony do pušek. Američané nás opravdu dostali z nouze.“ Nebo je snad nejlepší ze sovětských maršálů lhář? Faktem je, že tehdy po válce tímto výrokem rozčílil samotného Stalina.