Všichni už víme, že Schwarzenbergův slovník obsahuje i mnohem peprnější lidové výrazy.  Že však svou hubu zvládá celkem spolehlivě (když opravdu chce), to bylo znát z kauzy kolem Čunka. Slovo by z ní člověk nevypáčil ani heverem.
 
 Odposlechy Janouška a Béma i nadále plní stránky seriózních novinových titulů.  Souhlasím s názorem prezidenta Václava Klause, jehož text Hra s ohněm dnes přetiskuji na Virtually, že současné zpravodajsko-mediální hry, skandály a kauzy, jsou velmi nebezpečné a jsou namířené na likvidaci podstaty našeho politického systému, jakkoli jejich autoři předstírají a těm méně pozorným namlouvají, že jde o jeho obranu. Tak jako v televizní krizi nešlo nikdy o svobodu slova, ani dnes nejde o obranu demokracie a ideálů, ale je to zuřivý boj o moc, vliv a peníze. A pochopitelně boj o podstatu politického systému, který zastánci nepolitické politiky nikdy nevzdali, jak můžeme číst v chaotickém, chegevarovském textu Jana Šterna, který volá po plném Václaváku a předčasných volbách v nové naději, že se k moci konečně dostanou ti správní, čestní, slušní a poctiví. Tedy jeho kamarádi. Podívejte se, koho bychom podle Šterna měli poprosit o záchranu našeho státu.
 
 Neříkám, že mne útržky rozhovorů Béma s Janouškem nechávají v klidu. Pravděpodobně ale z jiného důvodů, než je všeobecně diskutován. Změny jistě budou muset přijít, to víme všichni. Ale ne uskutečněním Šternova scénaře. Tím bychom pouze Janouška vyměnili za Bakalu. A to snad nechceme nikdo.
 
 Česká televize se včera představila v novém, tolik týdnů avizovaném provedení.  Nemá cenu sáhodlouze rozebírat změny, kterými se snaží ohromit každý nový ředitel. Spočívají totiž vždy v tom jediném – ve změně grafiky, která opět musela stát majlant. Staré herky se oblékly do nového hávu a tváří se, že jsou něčím zbrusu novým. To už se dá spíše věřit tomu Vizíru, že pere lépe, důkladněji a bez toho, aby nechával skvrny.
 
 V této souvislosti jen připomenu Michaelu Jílkovou, která se v pořadu Máte slovo rozčilovala, že vejce za sedm korun je zlodějna a dožadovala se u Petra Bendla potvrzení svého názoru. Kdybych na jeho místě stála já, jistě bych ji s klidem připomenula, že cena vajec je stanovená nabídkou a poptávkou, čili působením trhu, což lze jen těžko považovat za zlodějnu.  Pro srovnání bych ale neváhala uvést příklad křišťálově čisté zlodějny, a tím je poplatek za Českou televizi, která si svou veřejnoprávní roli nikdy neplnila a už asi nikdy plnit nebude.  Skutečnost , že kromě zkorumpovaných politiků musíme živit i řadu pseudoumělců a pseudonovinářů  v České televizi, totiž k dobrému duševnímu zdraví vůbec nepřispívá.