Naše církev prchá od jasného slova k uprchlíkům Svět je v pohybu a bude ještě více. Jestli oni dnes, my docela klidně můžeme zítra.

Ne, nejsem „kulti-multi sluníčkář“. Taky nechci, aby moje vnučka nosila burku, a o mnohých z imigrantů jsem bez iluzí. Asi tak jako průměrný Němec. Ten však má důvěru ve svůj právní stát, a tak se nebojí (příznačný je odpor extrémistů vůči uprchlíkům v bývalé komunistické části Německa). Já důvěru v náš právní stát nemám a nejspíš ji nemají ani naši politici, když navrhují krátkozraká řešení problému zatím jednoduchého, oproti tomu, co nás čeká v budoucnu.

Neumíme řešit problém romský. A řešit problém uprchlíků ostnatým drátem vystačí jen na jedno volební období. Nebude však stačit za dvacet let, kdy bude mít Afrika přes dvě miliardy obyvatel. A bude sucho, nebude voda a bez ní ani potraviny. (Myslete na to třeba, když si čistíte zuby). Církve, které brojí proti antikoncepci Afričanů, jim jíst a pít nedají. Místo vývozu demokracie „po našem“ jsme jim patrně než ryby, měli dávat ty udice.

Přesto se nebojím. Z Písma přece nejčastěji slyšíme Hospodinovo slovo: Nebojte se! Bůh ví, že strach má velké oči, ochromuje soudnost, rozum i cit. Proto ho mocní světa vždycky užívají jako nejúčinnější a nejjednodušší metodu vládnutí. Společně se snahou médií dodat co nejvíce senzací nás strachem masírují a manipulují. Ano, „namakaní“ mladíci jdou za lepším. Jenže – riskovali byste kvůli „lepšímu“ utonutí v moři? Z právního státu budou mnozí vráceni, aby si udělali pořádek doma, než začnou dělat nepořádek v Evropě, když nezvládnou integraci. A teroristi mezi nimi? Nedejte se vysmát! Ti přiletěli letadlem a v pařížských restauracích nebo s bílou pletí třeba ve Stockholmu plánují své. Přece nebudou riskovat utopení nebo strastiplný pochod s děcky na zádech!