Motto: „Kvalitní design je neviditelný.“ Joshua Porter, americký designér, publicista.

Již delší dobu přemýšlím o barevnosti fasád a používání barev ve veřejném prostoru. Sídliště Vinohrady, místo, kde bydlím, bylo a stále je pro mé úvahy snad logicky tím prvotním impulzem. Historii vinohradského sídliště s vyjmenováním autorů – projektantů – si lze vyhledat na internetových stránkách Encyklopedie dějin města Brna. Pamětníci si snad vzpomenou, že šlo o vůbec první barevně řešené sídliště v Brně a jedno z prvních v tehdejším Československu.

Faktem je, že naše sídliště poslední dobou hýří takovými barvami, až zrak přechází. Nutno připomenout, že „inovativní“ přístup s viditelnými znaky laických vulgarizujících zásahů, ještě kolem roku 2005 uplatňován nebyl. V té době jsme jako členové samosprávy domu řešili zateplení domu s výměnou oken, tudíž vzhled fasády. Nepřipadalo nám nikterak nepatřičné, že nám Stavební úřad stanovil povinnost zachovat barevnost a tvary všech viditelných prvků, ale i materiálů (např. drátosklo v zábradlích lodžií), stejně jako jednotné dělení oken ve sloupcích nad sebou. Pamatuji si dokonce i konzultaci s členem autorského projekčního týmu, panem architektem Vaňkem, kterého vyhledal a oslovil tehdejší starosta Vinohrad. Již o dva tři roky později se respekt k původní koncepci začal vytrácet, což je patrné dodnes. Jako občana mne zajímá, kde se vzal ten dvojí metr? Jak je možné, že dnes každý dům může vypadat jinak? Podobných otázek zde mohu pokládat řadu, tu poslední si však nemohu odpustit: proč se mám z okna a cestou ulicemi dívat na křiklavou až agresivní, často nevkusnou a chaotickou barevnou skrumáž? Z jakého důvodu místní reprezentace rezignovala na dodržování jednotného konceptu a barevnosti naší čtvrti?