Bez změny volebního systému totiž žádné volby nic neřeší. Veškeré dění posledních týdnů tak má jen málo pozitivních vjemů. Jedním z nich je premiér Jiří Rusnok. Klidný, chytrý, uvážlivý a neagresivní politik, na kterého bylo příjemné se koukat a naslouchat mu. Měl nadhled, nikoliv vykalkulovaný úsměv a přes svou složitou situaci zvládl maximum. Hlavně ale bylo vidět, že něco umí a zná – u většiny českých politiků věc nevídaná. Měl také odvahu a trpělivost, což jsou dvě vlastnosti, které také politikům často schází.

Jenže dokáže lidi typu Jiřího Rusnoka přivést do sněmovny stávající volební systém? Obávám se, že nikoliv. Jednak je strany nemají, a pokud je i mají, nenechají je vyrůst. A než by se k tomu nakrásně odhodlaly, už budou tito lidé dávno někde úplně jinde, než aby seděli na někdy trapných schůzích okresních a krajských organizací stran, kde by museli o podporu svých očividných schopností často degradačně bojovat s lidmi bez jakýchkoli schopností – vyjma té sedět právě na těch schůzích a mluvit důležitě hodiny o ničem.

Zachrání nás jedině většinový volební systém s jednou kandidátkou jedné volební strany na celém území České republiky s možností vybírat napříč spektrem. A nejvyšší počet hlasů „bere“. Jen tak přinutíme volební stranu vybrat ty nejlepší, které ve svém středu má. Jen tak budeme my voliči skutečně ovlivňovat složení sněmovny.