Velmi úsměvně na mne zapůsobilo hodnocení naší soběstačnosti panem docentem Douchou a to přepočtem soběstačnosti na tuny zemědělské biomasy s konstatováním „že na tom nejsme vůbec zle. Fakticky se tu vyrábí (nevím, kdo vyrábí biomasu, poznámka autora článku) o 30 až 40 % více té biomasy, než jaká je každoroční domácí spotřeba.“ Opět se objevuje po letech super znalec na biomasu, jako byla místopředsedkyně Zelených, Kateřina Jacques v pořadu Jana Krause „Uvolněte se prosím“. Pan docent Doucha by měl konečně vyrazit na venkov a seznámit se s tou biomasou, která zajištuje potravinovou bezpečnost (je většinou mulčovaná, nebo na kompostech, poznámka autora článku). Je to přímo ubohost mystifikovat obyvatelstvo slovy, „celková míra soběstačnosti České republiky ve výrobě zemědělských surovin tak vysoce převyšuje kýžených 100 %“. Toto konstatování mně připadá jak konstatování pod vlivem omamné látky či nesmyslné podceňování naši populace. Jeho dlouholeté prosazování  extenzivního hospodaření pod rouškou nepodložených pomluv o u nás převažujícím průmyslovém zemědělství, které škodí životnému prostředí, vodě, či biodiverzitě je opět lží, jelikož je vše opačně. Mluvit o těch, kdo nehospodaří na půdě, že zvyšují úrodnost naší půdy, je obrovský blábol. Půda naopak zvyšuje svoji úrodnost pokud se na ní hospodaří a pravidelně hnojí chlévskou mrvou, střídají se plodiny v 6-ti až 7- mi honném osevním postupu. Tento docent teoretik už hodně let svými neodbornými a od stolu vyfantazírovanými názory škodí českému zemědělství. 

Realitou je to, že naše soběstačnost je podle jednotlivých komodit přibližně následující: