Přesně to se stalo ve francouzských prezidentských volbách v roce 2002, kdy do druhého kola postoupil Jean-Marie Le Pen, ale nakonec byl poražen nepříliš oblíbeným Jacquesem Chirackem.
Podobným způsobem může druhé kolo zafungovat i u nás. Otázka je, co přesně to znamená. Mnoho lidí v mém okolí si myslí, že je naprosto jasné a každému soudnému člověku to přece musí dojít, že oním extrémem, proti kterému se máme spojit, je Miloš Zeman. Vadí jim opoziční smlouva, kauzy s ní spojené, osobnost Miroslava Šloufa či Zemanův politický styl jako takový. Je tento pohled ale sdílen napříč různými sociálními skupinami? Co si myslí lidé na venkově? Důchodci? Lidé s nižším vzděláním? Občané, kteří ve volbách pravidelně dávají hlas levici? Lidé s vypjatým národním smýšlením? A v neposlední řada ta část společnosti, která na politiku už dávno rezignovala a k volbám nechodí? V úvahu totiž musíme vzít to, že ke druhému kolu přijdou i občané, kteří se k tomu prvnímu nedostavili. To může s výsledkem voleb docela zamávat. Podle průzkumu agentury Factum Invenio by se druhého kola zúčastnilo více voličů než toho prvního. A vzhledem k tomu, že řada lidí, jejichž kandidát neprošel, zůstane doma, znamená to, že zřejmě dorazí i občané, kteří napoprvé k volbám nešli.
Přestože se to z mediálních ohlasů a prohlášení většiny známých osobností nezdá, co když je v české společnosti více lidí, pro které tím větším extrémem je Karel Schwarzenberg? Pro mnohé může být extrémem zvolit za prezidenta předsedu strany TOP09 a místopředsedu Nečasovy vlády. Pro jiné jím je to, že by hlavou našeho státu měl být člověk se jménem, které nezní česky, navíc nositel švýcarského občanství. Další část společnosti se nikdy nepřenese přes Schwarzenbergovu češtinu a to i přesto, že si na ní v poslední době dává záležet. A nemálo občanů má pro změnu problém s jeho šlechtickým původem. Každá z těchto věcí může přispět k tomu, že Karel Schwarzenberg bude pro velkou skupinu lidí nepřijatelný.
To vše může hrát významnou roli a je dobré si dopředu připustit, že se česká společnost skládá z různých skupin, které za extrém mohou považovat něco jiného. Mnoho lidí bude volit právě podle toho. To ale moc dobrá volba není.
Dá se očekávat, že rozdíl mezi oběma kandidáty bude spíše malý. Velká část společnosti se bude muset smířit s tím, že jejich prezidentem bude někdo, koho opravdu nechtějí, ale zároveň odpovědnost za to nebudou moct svést na poslance a senátory, protože prezidenta si tentokrát zvolili sami. Něco takového, ale nebyl případ zmiňovaných francouzských prezidentských voleb. Tam tehdy v roce 2002 dostal Jacques Chirac přes 81% a Jean-Marie Le Pen jen něco přes 18%. Pokud prezidentské volby u nás dopadnou podobně jednoznačně, tak to bude velký úspěch. Něco takového se ale spíše nestane a výsledkem tak bude rozštěpená společnost.
Volba, která nás čeká, nemá dobré řešení. Kdyby byl prezidentem zvolen předseda TOP09, bude to českou společnost polarizovat. Navíc těžko říct jak se jako prezident bude chovat. Nebude to stejné jako v jeho straně? Sice tam dělá předsedu, ale skutečným šéfem je Miroslav Kalousek. Představa Miloše Zemana jako přímo zvoleného prezidenta je rovněž diskutabilní. Nebude se totiž chovat jako prezident, ale jako předseda vlády. Ať uděláme cokoli, naše volba nás dožene. Zbývá ještě nedat hlas ani jednomu. Ničeho ale nedosáhneme. Naštveme si tím přívržence obou táborů a navíc nic nezměníme. I tak to má jistý význam.
V prvním kole bezmála 3 miliony 300 tisíc oprávněných voličů nevolilo ani jednoho z kandidátů. Vítěznému Miloši Zemanovi dalo hlas jen milion 245 tisíc lidí. Čím více občanů si odmítne z obou kandidátů vybrat, tím silnější je to signál o tom, že stoupá počet těch, kteří už nechtějí hrát hru, ve které nemohou vyhrát.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu 6 Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
