Jaroslav Bican: Potřebuje česká společnost vůdce?

15.09.2014 17:10

Je Andrej Babiš vůdcem, kterého naše společnost potřebuje? Tuto otázku si klade text, který k 60. narozeninám tohoto podnikatele a politika vyšel v sobotu 6. září v Lidových novinách.

Jaroslav Bican: Potřebuje česká společnost vůdce?
Foto: Hans Štembera
Popisek: Andrej Babiš

Ponechme stranou, zda Bohumil J. Studýnka ve své eseji není až příliš nakloněn panu oslavenci a majiteli novin, pro které svůj text napsal, a zkusme se zamyslet nad tím, zda nám opravdu chybí někdo, kdo by nás vedl, a zda takovým vůdcem skutečně může být člověk Babišova typu.

Představa o nutnosti politických vůdců vychází z toho, že potřebujeme někoho, kdo by nám vytyčil směr, kterým se budeme ubírat. Proč si ho občané nemohou stanovit sami? Klasická odpověď zní, že na to nemají čas ani potřebné schopnosti a kapacity.

Od toho tu občané nejsou a nakonec o to ani nemají zájem. Ostatně právě z tohoto důvodu máme mít politiky-vůdce, kteří předkládají své vize a zároveň mají schopnosti pro ně občany získat. A občané si mezi různými vůdci vyberou ty, které chtějí následovat.

Nikde však není psáno, že tento model je jediný správný. Je to právě on, který sugeruje potřebu vůdců. Není ale neustálá snaha vyhlížet nějakého vůdce a s nadějemi si nad každou výraznější postavou klást otázku, zda je to už konečně on, a následně se zklamávat, příznakem toho, že je třeba přestat uvažovat o vůdcích a osobnostech, které nás vyvedou z politické a ekonomické krize, a přemýšlet o tom, co brání tomu, abychom takové vůdce nepotřebovali a s krizí si poradili sami?

Určitě je možné argumentovat tím, že správný vůdce z nás nesnímá odpovědnost, protože vždy záleží na nás, zda směr, který vytyčí, podpoříme i my svým konáním. Občané se ale v takovém případě rozhodují mezi dvěma druhy pasivity, buď následují vizi svého vůdce, a nebo zůstanou stát na místě.

V případě vůdce typu Andreje Babiše je to ještě výraznější. Pokud lidé za svého vůdce přijmou manažera, nutně musí přijmout i manažerský způsob vedení.

Už to není tak, že politik zformuluje vizi a občané, kteří se s ní ztotožní, ji nějakým způsobem přenesou do svých každodenních životů, kde se ji snaží realizovat. Vůdce-manažer dává úkoly, dohlíží na jejich plnění a hodnotí je. Zkrátka řídí. Nejde tedy už o pasivitu, ale o jistou podřízenost.

Je to asi podobné, jako když člověk přistoupí na tzv. krabičkovou dietu. Klient v takovém případě dobrovolně přijímá autoritu toho, kdo mu sestavuje jídelníček. Může sice od krabiček kdykoli ustoupit, ale dokud si je platí, tak poslouchá a jí, co má předepsáno, protože jinak by se jednalo o vyhozené peníze.

Ale už samotným rozhodnutím využít tuto dietu dotyčný říká, že pochybuje o své schopnosti zhubnout sám bez pomoci vnější autority.

Pokud se manažer Andrej Babiš, jehož největší předností je, že dokázal vybudovat a manažerovat své impérium, stane ztělesněním nového typu vůdce, možná se naší společnosti podaří zhubnout, ale zároveň se vzdá určité části své suverenity. Obsah krabičky sestavuje odborník, a pokud chcete zhubnout, tak mu do toho nesmíte mluvit. 

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: rozhlas.cz

komunikace

Jak víte, že když vy teď o důchodové reformě nechcete s vládou komunikovat, že oni pak budou komunikovat s vámi? Není tohle hlavní problém, že se na zásadních věcech nedokážete dohodnout? A ještě jedna věc, s kým budete chtít vládu tvořit, když to odmítáte se SPD a evidentně se stranami SPOLU se na ...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Jiří Weigl: Dvacáté výročí našeho vstupu do EU a historické paralely

15:22 Jiří Weigl: Dvacáté výročí našeho vstupu do EU a historické paralely

Na 1. května 2024 připadá 20. výročí našeho vstupu do Evropské unie. Náš veřejný a mediální prostor …