Ponechme stranou, zda Bohumil J. Studýnka ve své eseji není až příliš nakloněn panu oslavenci a majiteli novin, pro které svůj text napsal, a zkusme se zamyslet nad tím, zda nám opravdu chybí někdo, kdo by nás vedl, a zda takovým vůdcem skutečně může být člověk Babišova typu.

Představa o nutnosti politických vůdců vychází z toho, že potřebujeme někoho, kdo by nám vytyčil směr, kterým se budeme ubírat. Proč si ho občané nemohou stanovit sami? Klasická odpověď zní, že na to nemají čas ani potřebné schopnosti a kapacity.

Od toho tu občané nejsou a nakonec o to ani nemají zájem. Ostatně právě z tohoto důvodu máme mít politiky-vůdce, kteří předkládají své vize a zároveň mají schopnosti pro ně občany získat. A občané si mezi různými vůdci vyberou ty, které chtějí následovat.

Nikde však není psáno, že tento model je jediný správný. Je to právě on, který sugeruje potřebu vůdců. Není ale neustálá snaha vyhlížet nějakého vůdce a s nadějemi si nad každou výraznější postavou klást otázku, zda je to už konečně on, a následně se zklamávat, příznakem toho, že je třeba přestat uvažovat o vůdcích a osobnostech, které nás vyvedou z politické a ekonomické krize, a přemýšlet o tom, co brání tomu, abychom takové vůdce nepotřebovali a s krizí si poradili sami?