Tahle knížka nebude mít lehký osud. Příslušníci vysoce vážené obce akademické ji asi většinou odloží po několika stránkách, když zjistí, že úvodní teoretické kapitoly nejsou prosyceny dostatečně citacemi a parafrázemi z mediálních a politologických biblí, a ti otrlejší z nich ji odmrští o pár stránek dál, až si plně uvědomí, že autor nepředkládá sofistikovaný, mnohovrstevnatý pohled na politické a mediální dění uplynulého čtvrtstoletí, umožňující ve své nesrozumitelnosti, aby si v něm každý našel to své anebo se v něm beznadějně ztratil, ale že pojmenovává věci přímo a konstatuje: tak takhle to bylo.

Příčinou razantního odmrštění by bylo pak nejspíše to, že autorovo konstatování se velmi často neshoduje s hodnocením v české kotlině obvyklým. Tak obvyklým, až se člověk musí ptát, zda souběžně s tím, jak historikové pracně zbavují některá období našich dějin nedotknutelně bílé anebo naopak kremačně černé nálepky, nevytváříme nálepky nové. Opravdu jsme v polistopadové euforii měli jasno o tom, že chceme vytvořit pluralitní demokracii a tržní ekonomiku, anebo se většině lidí jen začal naplňovat ideál roku 1968, český sen o politické neutralitě a polidštěném, tupých demagogií zbaveném socialismu? Byla skutečně opoziční smlouva zradou voličů, pošlapáním parlamentní demokracie a počátkem vlády kmotrů, anebo byl její podpis jen jedním ze špatných řešení neřešitelné situace a následující čtyři roky byly poslední dobou, kdy nejsilnější strany dokázaly spolu rozumně mluvit, na něčem se dohodnout a dohodu držet?