V první části jsme se dostali do doby zhruba rok před „listopadem“, kdy byl mladý právník ke svému překvapení a za podivných okolností pozván ke stáži do Spojených států. Vše bylo o to záhadnější, že studium v zemi největšího nepřítele sovětského režimu se uskutečnilo navzdory naše tehdejší tajné službě, československé Státní bezpečnosti, která se nejprve neúspěšně pokusila mladého muže naverbovat, a pak pravděpodobně i zavraždit.

Stanete se ministrem...

Počátkem ledna 1989 jsem přistál ve Washingtonu. Přijel mi naproti mercedes ve zlaté metalíze a černý šofér mi zdvořile otevíral dveře, kterými jsem o holi protahoval těžký kufr a dvě velké tašky.

„Na podzim se u vás otřese dům. Držte se Dubčeka, nebo o všechno přijdete!“

Na ministerstvu školství mne vlídně přijala paní Eugenie Lovecky. Pochválila mne za všechno možné a pak mě šokovala sdělením, kterému jsem nebyl schopen porozumět: „Doma vás čekají velké změny a vy se stanete nejméně ministrem školství.“ Předali mně šeky na 22. 825 USD a nabádali, abych neutrácel, že je to na devět měsíců. Jen nájem v místnůstce o 4 metry čtvereční činil měsíčně přes 900 dolarů.

„Parkerova škola práva“, z našeho pohledu právnická fakulta, byla už na první pohled zvláštní. Jde o „věžák“, ze tří čtvrtin vyplněný knihami. V přízemních podlažích byly již tehdy počítačové terminály, jejichž prostřednictvím si student k zadanému tématu vyhledal snad všechny existující prameny. Pokud byly k dispozici v budově, dozvěděl se, ve kterém patře, místnosti a regálu si je může vyzvednout. A buď se s nimi posadil ke stolku, nebo si z nich mohl u některé z kopírek pořídit kopii. Knihu pak vrátil, neboť by se jinak z budovy nedostal.