Jaroslav Michal: Od masakru v karabašském městě Chodžaly uplynulo už 31 let

24.02.2023 7:05 | Komentář

Noc z 25. na 26. února 1992 bude už navždy v historii Náhorního Karabachu zapsaná černým písmem. Do ázerbájdžánského města Chodžaly, ležícího severně od hlavního města celé provincie Chankendi (arménsky Stěpanakert), vtrhly arménské jednotky a popravily více než 600 civilistů ázerbájdžánského původu, včetně žen a dětí. V druhé válce mezi Arménií a Ázerbájdžánem v roce 2020 se většina Náhorního Karabachu dostala zpět pod kontrolu Ázerbájdžánu, který s Arménií uzavřel příměří. Po dlouhé době se tak region, který byl dříve válečnou zónou, může opět rozvíjet.

Jaroslav Michal: Od masakru v karabašském městě Chodžaly uplynulo už 31 let
Foto: pixabay.com
Popisek: Ázerbájdžán

Navzdory tomu, že rozpad Sovětského svazu byl v mnoha ohledech relativně pokojný, v některých oblastech po roce 1991 propukly mezi nově vzniklými státy otevřené boje. Jedním z takovýchto konfliktů byla i válka mezi Arménii a Ázerbájdžánem o Náhorní Karabach, který je mezinárodně uznaným územím Ázerbájdžánu. Region dlouhá desetiletí obývala smíšená populace etnických Arménů a Ázerbájdžánců. Obě strany si toto území nárokovaly, což vedlo k propuknutí otevřené první války o Náhorní Karabach. Významnou roli v tomto konfliktu hrálo město Chodžaly.

Toto šestitisícové město obývané ázerbájdžánskou populací představovalo významný strategický bod. V noci z 25. na 26. února 1992 na Chodžaly zaútočily arménské jednotky a následně pak vraždily obyvatele prchající z města. Násilí proti civilistům si vyžádalo celkem 613 obětí, včetně 106 žen a 63 dětí.

První válka o Náhorní Karabach skončila v roce 1994 a Chodžaly zůstaly v zóně okupované arménskými silami. V září 2020 se konflikt po čtvrtstoletí neúspěšných diplomatických jednání a ozbrojených provokacích opět přerostl do otevřené války. Ta skončila po téměř dvou měsících faktickým vítězstvím Ázerbájdžánu, který získal kontrolu nad většinou svého mezinárodně uznaného území. Takřka hned po osvobození území začal region rozvíjet a obnovovat.

Plán rozvoje regionu pod názvem „Veliký návrat“ vypracovala ázerbájdžánská vláda s cílem obnovit a vybudovat v Náhorním Karabachu novou silniční a železniční infrastrukturu, komunikační sítě, letiště, elektrárny a vrátit tak do válečné zóny civilní život. Projekt také počítá s likvidací arménských minových polí, smutného a nebezpečného pozůstatku válečného konfliktu.

V rámci ambiciózního projektu „Veliký návrat“ začala ázerbájdžánská vláda s výstavbou nových silnic a železnic. Jednou z nich je například „Silnice vítězství“. Její stavba započala v listopadu 2020, kdy byl položen základní kámen nové komunikace, která vede z vesnice Ahmedbeyli přes město Fizuli až do města Suša. Celková délka silnice je 101 kilometrů a její stavba byla dokončena v průběhu deseti měsíců. Oficiálně otevřena byla 7. listopadu 2021. Spustila se také výstavba tří nových letišť.

Kromě dopravní infrastruktury jsou na osvobozených územích v Náhorním Karabachu realizovány i projekty a programy zaměřeny na sociální oblast i na energetický potenciál regionu. Do roku 2026 má být ve městech Fizuli, Agdam, Khojavend a Terter vybudováno celkem 15 999 domů. V Agdamském okresu probíhají od roku 2022 práce na budování nových vesnic Chydyrly, Kengerli, Sarydžaly, které mají být dokončeny v roce 2024. Ve stejném okrese probíhá i obnova Hačinčajské vodní nádrže. V Lačinské oblasti byla v roce 2021 ve vesnici Gulebird otevřena vodní elektrárna.

Bez zajímavosti není, že infrastrukturní projekty by měly podpořit konečné mírové uspořádání mezi Ázerbájdžánem a Arménií. Ázerbájžán vybudoval novou moderní silnici z Chankendi, centra arménského osídlení v Karabachu, na arménskou hranici a zajistil tak své arménské menšině spojení s mateřskou zemí. Arménie by zase měla umožnit vybudování silnice a železnice přes své území, která přinese Ázerbájdžánu přímé spojení s jeho exklávou Nachičevan.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: PV

Mgr. Lucie Potůčková byl položen dotaz

Jak je to s tou výjimkou?

I kdybysme pro teď měli výjimku z migračního paktu. Na jak dlouho by platila? Jak dlouho předpokládáte, že tu budou uprchlíci z Ukrajiny? Co když se z nich po čase stanou občané ČR? A proč bysme měli mít výjimku zrovna my, když uprchlíci (ne třeba z Ukrajiny) jsou i v jiných státech, ale třeba Ukraj...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Vladimír Ustyanovič: Who is who neboli Kdo je kdo

8:22 Vladimír Ustyanovič: Who is who neboli Kdo je kdo

Paní Černochová se zase "vyznamenala". Spolu s premiérem Fialou a také s bakalářem Lipavským, kdy si…