Není tedy pravdou, že stát nemá kontrolu nad hospodařením zdravotních pojišťoven, ale je pravdou, že si v nich nemůže dělat to, co se mu zlíbí. Jiná je situace se zdravotní pojišťovnou sedmou, tou největší, tedy VZP. Tam se stát může realizovat, jak v danou chvíli uzná. Má v ní totiž jako v jediné pojišťovně stoprocentní kontrolu. A taky to podle toho vypadá.
VZP má každým rokem miliardové ztráty, přestože má zdaleka nejvíc pojištěnců, a tím i největší příjem z jejich „daně“. Dokonce to došlo tak daleko, že menší oborové pojišťovny musejí z tzv. „přerozdělování“ na konci každého roku, tj. z finančního přebytku menších zdravotních pojišťoven, který je výrazem jejich dobrého hospodaření se svěřenými prostředky, musejí tyto pojišťovny VZP část z těchto peněz darovat. Přesto ani to nestačí a VZP je nucena čerpat ještě další prostředky ze státního rozpočtu. Tedy z dalších našich daní.
Už nyní si tedy všichni připlácíme k našemu zdravotnímu pojištění další, nespecifikovanou částku, kterou je VZP nucena čerpat ze státního rozpočtu. Místo toho, aby stoprocentní vlastníci této mamutí zdravotní pojišťovny, tedy zástupci státu, námi placení úředníci, udělali v této pojišťovně pořádek, rozbili lobbystické vazby, fungující směrem k některým zdravotnickým zařízením, vysávání nesmyslných peněz z nákupů předražených technických zařízení, zadávání předražených zakázek typu IZIP, tak místo toho někteří naši poslanci, možná i část vlády a některé profesní skupiny, aplaudují za vytvoření jedné velké superpojišťovny, vzniklé sloučením všech sedmi dosavadních pojišťoven, v nichž by zřejmě stát měl rozhodující pravomoc.
Takové malé znárodnění, které bude muset stát realizovat zákonem. Hezky všechny peníze na jednu hromadu. Budeme je mít pod kontrolou, zničíme konkurenci a sjednotíme platby poskytovatelům zdravotní péče. A v tom je asi ten největší háček. VZP totiž historicky platí nejvyšší sazby za jednotlivé úkony, provedené v rámci poskytování zdravotní péče nám, občanům. Menší zdravotní pojišťovny šetří, chovají se tržně a snaží se dohodnout podmínky svých smluv se zdravotními zařízeními tak, aby to bylo optimální jak pro pojišťovnu, tak pro nemocnici, tak pro pacienta. A všechno funguje. Mino jiné tak nemocnice i jednotlivé ambulance tlačí do hospodárného jednání a chování. Ovšem otevřela se vidina získání více peněz bez bolesti, bez práce na racionalizaci práce a chodu těchto zařízení. Stát vytvoří jednu velkou superpojišťovnu, sjednotí platby, jejichž výše se bude blížit, nebo bude stejná, jako platí současná VZP, zdravotnickým zařízením přitečou peníze bez práce, nebudou se už muset chudáci dohadovat s jednotlivými zdravotními pojišťovnami a státní úředníci na to dohlídnou. Opět si dovolím připomenout případ hospodaření VZP. Jenomže až tohle stát udělá, zjistí, že peníze chybí jinde. S největší pravděpodobností budou chybět právě v oné superpojišťovně. A řešení se nabízí. Respektive bude se nabízet, ale ono je známé už nyní. V každém případě to zaplatí každý z nás, ať už to bude pod jakoukoliv záminkou. My budeme platit, oni budou slučovat!
Jaroslav Michal
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Názory, ParlamentniListy.cz
