Poslanecký den
Pondělí, jak už víte, je poslanecký den. Čas určený pro poslance k tomu vyjet do vlastní poslanecké kanceláře, do kraje, za který byl zvolen. Pro mě to znamená budíček v 5.00 ráno a vlakem na otočku do Olomouce. Původně jsem si myslela, jak tam budu trávit konečně více dní v týdnu. Ale denně mám ve sněmovně jednání výborů, komisí, delegací, a to v takovém sledu, že jsem ráda, že se výjimečně z Olomouce stíhám vrátit ještě před půlnocí, protože hned následující den mě čeká brzký budíček znovu, tentokrát kvůli Petičnímu výboru a jeho agendě.
K té agendě se hned dostaneme. Nejprve ale musím vyjádřit radost nad mou poslaneckou olomouckou kanceláří a v Olomouci se malinko zastavit.
Regionální kancelář má být dostupná pro občany!
Máte důvěru v novou vládu Andreje Babiše?Anketa
Copak se může běžný volič – pracující člověk – dopravit do mé kanceláře ve všední den dopoledne? To ne! Když už sněmovna platí dvoustovce poslancům kancelář, která má sloužit k přijímání podnětů občanů, pak musí mít dostupnou otvírací dobu. Takže alespoň od 12.00 do 18.00. Abych se stihla vrátit do sněmovny na úterní brzká ranní jednání, ale aby volič mohl po práci zavítat rovnou ke mně.
V průběhu prosince mě čeká rekonstrukce, úklid a vybavování kanceláře a od nového roku se těším na přímou komunikaci s voliči. To mě vede k zamyšlení: Vědí vůbec voliči, že mají takovou možnost? Vidíváte u poslanců, které jste si zvolili, výzvu, že je můžete ve svém regionu navštívit a poreferovat jim o problémech? Já totiž vůbec. A rozhodně hodlám jít příkladem, ať je to časově i logisticky jakkoliv náročné.
Vánoční trhy v Olomouci vs na Staromáku
Když už jsem v Olomouci přebrala klíče, nemohla jsem se neprojít na tamní vánoční trhy. Dle mého jedny z nejkrásnějších v České republice. A protože jsem jen den předtím navštívila ty pražské, na Staroměstském náměstí, nabízí se srovnání. Zatímco pražské vánoční trhy jsou extrémně předražené, u stánkařů slyšíme převážně ruský přízvuk, a zdejší svařák znamená trocha vína, trocha vody a do toho kousek ovoce, tak na těch olomouckých se nežinýrují. Svařák byl silný, vynikající a za poloviční cenu než v Praze. Neodolala jsem a dala jsem si také svatováclavský punč – spousta rumu, ovocného punče a ovoce. Tyto dva šálky mě uspaly na celou cestu vlakem zpátky. Nemluvě o krásách dřevěných nazdobených stánků v jednotném designu, retro nádechu, který zapříčinil i krásný dětský kolotoč, a tradiční sortiment jídla, které voní Moravou.
Pokud jste doposud neměli možnost vyzkoušet, vlak tam jede jen 2 a čtvrt hodinky, a vězte, že není náhodou, že ranním vlakem z Prahy se mnou jela spousta vánočně oděných skupinek – mladých i starších – a večerním vlakem se se mnou vracely – sic lehce podroušení, ale ve skvělé náladě.
Ombudsman
No a teď už k té slíbené agendě petičního výboru. Pod petiční výbor přepadá starost o volbu nového ombudsmana. Pravděpodobně víte, co to OMBUDSMAN znamená: Veřejný ochránce práv je zde pro nás právě proto, aby nás ochránil před neoprávněným jednáním úřadů, institucí. Možná budete stejně překvapeni, jako já, když zjistíte, že 98 % případů, s nimiž se lidé na veřejného ochránce práv obrátí, jsou opravdu v rozporu s právem – rozumějte, ti lidé mají pravdu, že se stali obětí nekalého zacházení, a potřebují pomoci s nápravou. To veřejný ochránce práv dělá a musím uznat z reportů, které jsem si nastudovala, že pan Křeček a jeho tým v tom byli opravdu dobří a důslední.
Ombudsmana volí, po jeho šestiletém období, Poslanecká sněmovna, ovšem někdo jí musí dodat návrhy. A ten někdo jsou tři instituce: prezident, Senát a Česká konference rektorů. No… a tady trochu narážíme. Přiznám se, že dokud se mě to netýkalo, tento proces jsem neznala. Najednou jsem se ovšem ocitla v pracovní skupině pouhých pěti poslanců, kteří tuto volbu zajišťují (legislativně, koordinačně, termínově, a to ve spolupráci s volebním výborem), a řeknu vám: Není to vůbec jednoduchá práce!
Krom toho je to věc, do které se nám – chtě nechtě – plete ideologie. A já se vám tedy přiznávám, zcela otevřeně, že návrhů Senátu, Hradu a rektorů se předem poněkud obávám. Jistě vám něco řekne pojem „pochod institucemi“. Jestli se nám podařilo nyní sněmovnu posunout do trochu konzervativnějšího módu, tak ten, kdo stojí proti nám, jsou právě ony instituce, které kandidáty na ombudsmany navrhují.
A teď, pevně se držte, se pojďme podívat na tzv. komisi, která bude nám – poslancům – radit, koho bychom z navržených kandidátů zvolit měli. Čí zástupci tuto komisi obsadí? Zástupci z Rady vlády pro záležitosti romské menšiny, taktéž pro národnostní menšiny, zástupci Rady vlády pro osoby se zdravotním postižením. Nebude chybět ani Rada vlády pro rovnost žen a mužů a Rada vlády pro lidská práva. A světe div se, v některých z těchto rad mám dvě známé. Jsou konzervativnější a jsou tam v menšině. Ze zvědavosti jsem jim zavolala, zda se náhodou nehlásí do „komise pro volbu ombudsmana“. A hádejte co… Hlásily se, ale jaksi je tam nechtěli!
A tak před sebou máme volbu ombudsmana a pozor! – nově také dětského ombudsmana. Je to povinnost, která k nám přepadá z EU v rámci tzv. Pařížských principů, které v roce 1993 přijalo Valné shromáždění OSN. Dětského ombudsmana budou navrhovat tytéž instituce, doporučovat tatáž komise. A navíc v ní, dle povinné legislativy, usednou děti.
Předpokládám, že si – stejně jako já – kladete spoustu otázek a už teď se obáváte odpovědí. Tak já vám ještě trochu přisadím. Ombudsman má mandát na šest let a nelze ho odvolat. Může odejít pouze vlastní rezignací.
Na funkci dětského ombudsmana se již veřejně hlásí, samozřejmě, že s podporou médií, Klára Laurenčíková. Domnívám se, že tohleto bude jedna ze snah, jak zachovat v lidských právech zcela progresivní a aktivistický směr. A z toho mám, především co se dětí týče, oprávněnou obavu, protože z oněch směrů cítím neustálou potřebu znevažovat vlastní zvyky, kulturu, instituce a kořeny, které nám dávají jistoty a mantinely, tak potřebné pro zachování našeho národa, jak ho známe a máme rádi.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovali 2 čtenáři)
Souhlasíte, že volba ombudsmana by měla být co nejvíce apolitická?
autor: Gabriela Sedláčková
