Odehrával se pochopitelně i v jiných kulisách než poslední vystoupení hlavy katolické církve před dlouhými 26 lety, kdy Jan Pavel II. hovořil o Evropě v podmínkách jejího rozdělení železnou oponou.

Papež sice nepřišel do Štrasburku jako politik, ale jeho projev v sobě nesl silný přesah do veřejného prostoru.

Politický rozměr Františkova projevu není vnímán jen přes apel na potřebu větší sociální solidarity, směřující k řešení problémů nezaměstnanosti mladých lidí a vyloučenosti starých lidí, či k seriózní a otevřené debatě na téma sílícího přílivu migrantů – jež se nyní stává jedním z neuralgických bodů, z něhož těží v jednotlivých zemích především nejrůznější populisté – ale také k obecnějšímu pohledu na stav a zejména vyhlídky evropské integrace, kde vyzdvihl jiné aspekty, než jsou doposud upřednostňovány.

Signálem toho, že některé parametry evropského sjednocení byly nastaveny jednostranně, je fakt, že Evropa ztrácí dřívější dynamiku a papež ji s nadsázkou přirovnal k neplodné babičce. Je načase začít uvažovat o starém kontinentu jinak než jenom v ekonomických kategoriích.