Jaroslav Sojka: V předvečer 400. výročí bitvy na Bílé hoře

15.10.2020 9:04 | Zprávy

Historik umění Jaroslav Sojka přináší v textu pro ParlamentníListy.cz méně známá fakta související s děním na Pražském hradě v předvečer vypuknutí bělohorské bitvy.

Jaroslav Sojka: V předvečer 400. výročí bitvy na Bílé hoře
Foto: archiv redakce
Popisek: Bitva na Bílé hoře

Na stavovské povstání a bělohorskou bitvu, které poznamenaly naše dějiny, lze nahlížet různě. Neotevírám Pandořinu skříňku otázky vítězství katolické ligy nad protestanty, císařského vojska nad stavovským nebo příliv cizí šlechty a odliv evangelíků. Toto vše ponechávám vojenským historikům, historikům a teologům. Mě zajímají umělecké sbírky na Pražském hradě v zrcadle neklidných časů.

Český král a císař Rudolf II. žil jen pro umění. Jako politik v závěru života zcela zklamal všechny strany (zemské stavy, protestanty i katolíky). Vpád Pasovských vojsk dovršil jeho osobní pád. Domácí vězení bylo epilogem jeho vlády. V povědomí lidí zůstává především jako vášnivý shromažďovatel a podporovatel umění a kuriozit do posledních chvílí života. Umělecké sbírky na Pražském hradě díky němu snesly srovnání s papežskými a zastiňovaly poklady shromážděné na královských a velkovévodských dvorech. Praha navenek zářila a spalovala, uvnitř ale doutnala sílícími náboženskými spory. Nabízí se paralela k době Karla IV. a jeho syna Václava IV… 

Rudolfovým nástupcem se stal jeho bezdětný bratr Matyáš, sídlící v Linci. Na svého předchůdce navázal vnějšími úpravami Hradu. Nejvíce o tom svědčí brána, které říkáme Matyášova, ale která byla postavena za Rudolfa II. Matyáš aktualizoval její výzdobu štukovým polem se svým pozlaceným, v záři zapadajícího slunce doslova nepřehlédnutelným, jménem. Když jednou bylo na bráně lešení, měl jsem možnost prohlédnout si z blízka kvalitu rudolfínské kamenické práce kontrastující se zavalitostí raně barokní štukatury. Ale co mne nejvíce zaujalo, byly četné stopy původní barevnosti brány a to, že všechny znaky v kladí pod římsou jsou dodatečně vsazené. Napadlo mne, jak reliéfy metop s alegoriemi vlády umění byly nahrazené bezduchou heraldickou sebeprezentací. 

Vypráví se, jak se Matyáš po smrti Rudolfa nechal na několik dní zavřít do sbírek kunstkomory a galerie. Narychlo pořídil inventáře a byl jeden z prvních, kteří z původně nedělitelných sbírek začali odvážet umění do Vídně. V tom pokračoval i jeho synovec Ferdinand Štýrský. 

Tento článek je uzamčen

Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PL

Cenzura

Fakt chcete zavádět cenzuru médií a kontrolovat jejich obsah, jak uvedl váš poslanec Nerušil, který tvrdí, že se chcete zaměřit na kontrolu obsahu veřejnoprávních médií? To už tu bylo. Já chápu, že se vám nemusí líbit, co média píší nebo vysílají, ale to podle mě ještě vám politikům nedává právo do ...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:

Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Zdeněk Jemelík: Co na to pan prezident

15:15 Zdeněk Jemelík: Co na to pan prezident

V přátelském prostředí oslavy 85. narozenin pana bývalého prezidenta Václava Klause jsem přemýšlel o…