Začněme jinak: Loni byly čechovolby a v čechoparlamentu vznikla koalice. A pomalu čechovláda začíná činit politické kroky a zodpovídat se čechoposlancům. Koalice vytváří představu o tom, jak se mají užívat čechofondy, třeba ve školství či zemědělství, kde právě skončila lhůta pro podávání žádostí o eurodotace. Když čtu tyto čechovýrazy, musím vytáhnout nosočistoplenu a utírat si slzy. Slzy smutku, mírného čechovzteku a eurovzteku.  

Podezírám totiž české euroskeptiky, kteří dlouhý čas hýbali zdejší politikou i vůči Evropské unii, že tohle nečisté spojování slov s jakousi předponou „euro-“ bylo úmyslně zavedenou praxí. Snad jim připadalo, že tato praxe vhodně vyjádří despekt vůči celému společenství. Asi se nedoslechli ve škole o tom, že spojování slov se v češtině považuje za nepřípustné kopírování němčiny, která spojuje běžně – viz F. L. Věk, vesničtí písmáci a zmíněná nosočistoplena. Nebo se doslechli a chtěli zaprotestovat proti vlivu Německa? Zajímavé však je, že v oné němčině se v souvislosti s Evropskou unií slova nespojují, alespoň ne do té míry. Říká se například Europäisches Parlament, což jistě nemusím překládat.  

Více než taková kritika směrem do minulosti, či pomlouvání politických mrtvol, mě vzrušuje nedostatek odolnosti jazykového společenství vůči takovým prohřeškům. Co říkám prohřeškům, jsou to prostě ošklivé věci. Najít ošklivou jazykovou variantu proto, abychom něco postavili do špatného světla. A mnozí ochotně spolupracují. Když se dívám na chaty po svých článcích, taky se to tam hemží pozoruhodnými výrazy. A téměř všichni přispěvatelé se domnívají, že když napíšu něco pozitivního o Evropské unii, musím automaticky být podplacený nějakými pohádkovými fondy. Není ale důvod k obavám, nedal jsem se pasovat na eurohujera – abych použil další krásně pejorativní výraz.   

Nejnovější zprávy mne však ujišťují, že značná část ošklivých blogů s mobbingem všeho na slova s předponou „euro-“ může být placena z Moskvy. To si tedy mohu povzdychnout a říci, že jsem přeci jen na správné straně.