V diskusi ovšem chybí řada konkrétních faktů a jejich zamlžování slouží právě k obsluze oné dvoutřetinové většiny. Politici potřebují přeci voličské hlasy.

Tak například argumenty některých našich špičkových politiků hovoří o tom, že by se měly vytvořit tábory někde v Africe, kde by se pak rozhodovalo o tom, kdo má nárok na azyl, a kdo ne. To jsou argumenty, které se naprosto vyhýbají těm desetitisícům, které již živoří někde v Itálii, nebo nelegálně bloudí Evropou.

A v té Africe: Prosím kde? A máme dost hrdinů, kteří půjdou do Libye či do Sýrie, aby to tam za nás zařídili, zatímco my si dáme třetí pivo a budeme sledovat Spartu či Slávii – ale ouha, nejsou tam taky hoši z Afriky?

Politici také hovoří o hrozbě terorizmu, což je ovšem ve dnešních poměrech odmítání přistěhovalců a regulérních struktur jejich přijetí hrozba daleko větší.

Teroristé jsou schopní se oficiálním strukturám vyhýbat a policejní a humanitární snahy, samozřejmě evropsky propojené, o přijímání cizinců, tedy vlastně uprchlíků, by pro teroristy byly spíše překážkou.